TOMÁŠ BUREŠ – POBAVÍ NA HŘIŠTI I V ŠATNĚ

Ve středu zálohy se pohybuje tak ladně a nenuceně, až se někomu může zdát, že ho hra nezajímá – což je definice většiny mozků hry. Opak je ale pravdou, zapálenějšího hráče jen tak nenajdete. Vždy jde na hřiště s tím, že zvítězí a výhru oslaví společně s kamarády.

Jak se vyvíjela tvá fotbalová kariéra?

Moje kariéra je takový začarovaný kruh. Počátek se datuje do doby, kdy mi bylo 6 let a táta mě vzal na nábor do Slavie, kde jsem prošel. Mého kamaráda bohužel nevzali a já nechtěl chodit na tréninky (asi tréma) :D.

Aktivně jsem tedy začal až v Praze za klub ČAFC Praha (jeden z nejstarších klubů v ČR), kde jsem prošel různými turnaji proti mládežnickému popředí (Sparta, Slavie). Zahrál si na škváře a prožil tam svým způsobem mládí. Nastřílel jsem 395 branek za 6 let, což jsem zjistil ze statistik, které mi od první branky vede děda.

PS: Za ČAFku hrál třeba i Milan Škoda.

Další milník byl projekt OPTIMUM Sport, kde jsem hrál například s Patrikem Schickem, který nyní hraje v Itálii a třeba i Ondřejem Havlem, který moderuje ve FAJN rádiu. Tento projekt neměl dlouhého trvání, a tak jsem se poroučel zpět do ČAFky. Velké pozitivum v té době bylo, že jsme měli ROTEIRO :).

Následovalo hostovaní na dvě sezony do Slavoje Podolí a v roce 2008 jednoroční hostování v Hostouni, kde jsme měli domluvu, že když pomůžu vykopat vyšší soutěž pro žáky, tak mě předseda koupí a pustí zadarmo na Kladno. Soutěž jsme vykopali a já mohl odejít na Kladno. Na Kladně jsem zažil největší úspěchy, a i získal nejvíc zkušeností. V tu dobu jsme hráli druhou dorosteneckou ligu a utkali se například s Libercem, Teplicemi aj.

Co definitivně rozhodlo pro návrat do Hostouně?

Bohužel to byla situace, která na Kladně nastala. Jak všichni víme, tak Kladno od sestupu z I. ligy začalo upadat na všech frontách a v mládeži to bylo znát. Zlom nastal, když se p. Hejkal rozhodl vzít nabídku Teplic a nikdo pro nás nebyl schopný sehnat schopného trenéra. Někteří vydrželi, ale většina s fotbalem skončila, nebo hraje po okresech.

Několikrát ses zkoušel prosadit v A týmu. Kdy a proč ses na trvalo usadil v béčku?

Poprvé to bylo za Zdenka Mužíka, kdy jsem odehrál asi nejvíc zápasů. Pak jsem se nějak rozhodl, že v áčku být nechci. To samé se opakovalo za Martina Čurdy. Asi jsem holt moc netrpělivý a nedokázal jsem si počkat na svoji šanci.

V Benfice (B mužstvu) jsem třetím rokem a usadil jsem se tam z prostých důvodů. Počínaje prací a konče přítelkyní. Největší důvodem je ale fakt, že partu, kterou máme jen tak nevytvoříte. Je super, že naše kamarádství pro nás nekončí na hřišti. Řekl bych, že je to unikátní a ve fotbale pro mě vždy dobrá parta a týmový duch byl základ.

Věkem stále patříš v týmu k nejmladším, služebně ale suverénně k nejstarším. Jak se tento nepoměr projevuje?

Říká se, že věk je jen číslo, ale když pár mladších kluků nepřijde, tak pro branku prostě musím :). Mám spoustu zkušeností z předešlých působišť, ale to ze mě nedělá lepšího fotbalistu. Navíc to jsou zkušenosti proti mládežnickým celkům.

Ale asi vím, kam míříš a pokud se prohraje, tak jsem za to určitě zodpovědný i já, stejně jako ti nejstarší.

Jaký jsi typ hráče?

Je těžké popisovat sám sebe, ale Míra Fábry st. mi říká Luka Modrič. Takže něco podobného menších kvalit. Spíš technický než důrazný. Dej mi to spíš do kecky, než do běhu :).

Jaký post ti nejvíc vyhovuje?

Samozřejmě je to střední záloha. Když za sebou máte Ďolika, tak se nemusíte ani tolik vracet.

Vedete Okresní přebor, myslíš, že má B tým nejsilnější tým, co kdy měl?

Konečně!!!! Vždy jsem říkal, že fotbal nemá logiku, když jsme končili na 4-6 místě a postupovaly jiné celky. Věřím, že se to letos povede.

Je fakt, že se kádr obměnil a doslova vykrystalizoval do dnešní podoby. S příchodem Vlčáka jsme začali hrát na 3 obránce a získali tak obrovskou útočnou sílu. Bohužel nás zužuje nedostatek obránců a jejich občasná zranění jsou pro nás problémem. S příchodem Ďolika jsme zpátky získali defenzivní štít a do obrany občas vypomůžou kluci z Ačka, za což jim vždy nezapomeneme poděkovat.

Nejdůležitější je ale fakt, že za postupem jdeme jako tým a chceme ho všichni. Tomu tak v minulosti nebylo a kluci, kteří si chodili jen kopnout, už s námi nejsou.

Jak vnímáš nezvyklou situaci, kdy o chodu mužstva rozhodují dva trenéři? Navenek vypadá jejich spolupráce ideálně, jak si zvykl tým?

Vnímám tuto situaci kladně a jako prospěšnou pro všechny strany. Oba Miroslavové jsou sice rozdílní v některém smýšlení, ale dokonale se doplňují. Pan Supáček přinesl určité zkušenosti a jeho nejsilnější zbraní je motivace "ty vole, ty jsi ho přešel jak migrant hranice". Vlčák je taktik a přináší do týmu inovace – o tom se může každý přesvědčit na zápasech. Ze standardek moc gólů nedáváme, ale zahrávat je umíme a soupeř nikdy netuší, jak nás bránit.

Fotbal hraje i tvá mladší sestra. Jak se jí daří?

Momentálně hraje za Slavii a zřejmě tam bude i pokračovat. Na zápasy se moc nedostanu, ale lepší, jak já není :D. Hrajou převážně proti starším chlapcům, tak to mají těžké.

Tvůj táta Ilja Bureš je dlouholetým trenérem mládeže. Nemáš podobné ambice?

Určitě by mě to lákalo, ale to ukáže až čas. Nejsem zrovna trpělivý, tak nevím, zda by to bylo něco pro mě. Nejdřív zkusím pár sezon ve FIFě jako manažer.

Oblíbené:

Jídlo: Krevety

Pití: Voda, víno a samozřejmě pivo

Hudba, film, kniha: Film asi oblíbený nemám - můžu všechno. Hudba taktéž – od zábav až po světové DJe. Kniha, kterou můžu doporučit je "myšlením k bohatství". Docela mě bavila i kniha o C. Ronaldovi.

Hráč: Zinédine Zidane

Klub: Real Madrid

Volný čas: Volný čas mám de facto jen o víkendu, když není zápas a nejraději ho trávím s přítelkyní. 26.10.2016 to už bude 6 let, co po mně uklízí ponožky :D. Příští rok bude volného času ještě méně, jelikož začneme stavět společný dům, ale těšíme se.

Rádi relaxujeme a občas si vyjedeme najít nějaký minerál (české granáty, vltavín aj.). Nechybí ani výlety na památky, welness pobyty a kino kvůli pop cornu :D