ROZHOVOR | Petr Študent: Sílu týmu vidím v přístupu všech hráčů

Petr Študent (47) přišel do Hostouně v září 2017 se svým synem Petrem ml. z Viktorie Žižkov, který posílil dorostenecký výběr. Sám se zapojil v této kategorie do činnosti v realizačním týmu a brzo na to i u B mužstva. Letošní ročník je druhou sezonou, kdy kormidluje rezervu Sokola společně s Miroslavem Supáčkem.  

Petře, mohl bys nám pro začátek přiblížit svůj fotbalový život, před tím v Hostouni?

S fotbalem jsem začínal v dorostu v Březiněvsi, poté jsem přestoupil do konkurenčních Ďáblic, kde jsem za chlapy hrál Pražský přebor, avšak v 19 letech jsem si pochroumal meniskus a přetrhal vazy v koleni a bylo po aktivní kariéře. Před covidovou dobou jsem hrál aktivně Hanspaulku a v Březiněvsi nastupoval za mužstvo Gentlemanů.

S trénováním jsem začal na Viktorce Žižkov, kde jsem začínal u přípravky. Poté jsem prošel přes žákovské kategorie až k dorostu. Celkem jsem strávil ve Viktorce 12 let a měl možnost trénovat například s Petrem Mikolandou, Radkem Bejblem nebo Pavlem Novotným.

Hostouň není zrovna v blízkosti Tvého bydliště. Jak jsi se k pozici trenéra B mužstva dostal?

To zrovna opravdu není, bydlím na druhém konci Prahy. Před 3,5 roky dostal syn nabídku z Hostouně hrát za dorost a jelikož po půl roce přišli i další dva jeho kamarádi spoluhráči, které jsem nějakou dobu trénoval ve Viktorce, začal jsem jezdit na všechny zápasy dorostu. Navíc chodil syn hrát i za rezervu, tak jsem měl možnost seznámit se i s B mužstvem. Před dvěma lety jsem dostal od pana Hondla nabídku trénovat s Mírou Supáčkem béčko. Jelikož jsem mužstvo trošku znal a viděl potencionál kluků z dorostu, nabídku jsem rád přijal. Bral jsem to jako výzvu pracovat s dospělými a podílet se na začleňování mladých. Viděl jsem, jaká je zde vynikající parta a o to mne hlavně jde.

U rezervy Hostouně působíš druhým rokem. Jaká je vaše spolupráce s Miroslavem Supáčkem. Jste na stejné fotbalové notě, nebo naopak svoji spolupráci stavíte na bázi trenérských oponentů?

Myslím si, že si s Mírou dobře rozumíme a doufám, že to i on tak cítí. I když samozřejmě občas nějaká výměna názorů proběhne, ale to k tomu patří. Důležité je, že se dokážeme vždy domluvit a najít kompromis. Máme stejné priority a chceme zde utvořit vynikající partu a hrát kombinační fotbal. Převážnou část tréninku mají kluci míč u nohy na tom se shodneme oba. Popravdě, když jsem panu Hondlovi na nabídku kývnul, bál jsem se trošku toho, že budu jezdit 45 minut na trénink přes celou Prahu, bude nás tam chodit pár a kluci budou otrávení, když se nebude hrát jen fotbálek... Opak byl pravdou, trénujeme třikrát týdně a na tréninku bývá průměrně 14 až 16 hráčů. Kluci si brzy zvykli i na moje kužele, žebříky, překážky (smích). Starší pomáhají mladším, jsou prostě jedna parta, všichni táhnou za jeden provaz.

Loňský ročník dostal stopku v polovině soutěže. Ten letošní ještě nějakou šanci má. Věříš, že se v nějakém formátu dohraje?

Loni mne to strašně naštvalo, protože jsme to měli perfektně rozjeté. Dal jsem si svůj osobní cíl a hned první rok trénování postoupit. Kluci šlapali, podzim jsme odehráli v pohodě, hráli jsme pěkný fotbal. Zimní příprava, včetně soustředění byla perfektní. Věřil jsem, že jaro bude super a dokráčíme až k postupu.

Letos je to snad ještě horší. Nejsem žádný věštec, ale podle mne letos budeme rádi, když dohrajeme jen odložené zápasy z podzimu.

Poslední roky prošlo mužstvo nemalou obměnou a více se začali zapojovat hráči z dorostu. V čem vidíš největší sílu aktuálního mužstva a na čem je naopak třeba zapracovat?

Právě to je věc, která mne k mužstvu přivedla a baví. Sílu vidím v přístupu všech hráčů. Je super pomáhat klukům z dorostu v přechodu k dospělému fotbalu. Kluci přináší do týmu dravost, naopak starší hráči zkušenost. Je vidět, jak bývalí dorostenci rostou vedle zkušených kluků. Všichni dají své přednosti ve prospěch týmu. Je to vidět jak v tréninku, tak v zápasech. Podle mne máme teď perfektně poskládaný tým. Škoda jen této odmlky.

Po osmi podzimních kolech náleží B mužstvu Hostouně druhá příčka se ziskem 18 bodů. Jsi s bodovým ziskem spokojen, nebo se dalo vytěžit víc?  

Druhé místo je po 8. kole krásné. Jen škoda ztrát z domácích zápasů s Lubnou a Loděnicemi, mohli jsme na tom být bodově lépe. Hrajeme kombinační fotbal, ale chybí nám střelec. Hodně je znát odchod našich gólových útočníků Slaniny a Michalce, které se nám zatím nepodařilo nahradit. Na můj vkus dostáváme někdy i hodně laciné góly. Klukům bych chtěl moc poděkovat za jejich přístup jak k tréninkům, tak k zápasům.

Od přerušení soutěže je to bezmála 5 měsíců. Nemáš strach, v jakém stavu se hráči vrátí, až se zase všechno rozběhne?

Pauza je hrozně velká, jak v letošní, tak v minulé sezoně. Za poslední rok jsme toho opravdu moc nenatrénovali, ani neodehráli. Při rozvolnění před Vánocemi jsme se sešli k pár tréninkům a na klukách byla vidět chuť, jak jim fotbal chybí. Doufám, že se se všemi našimi hráči opět potkáme na tréninku, i když popravdě nepočítám, že to bude v nejbližší době.

Celkově jsem zvědavý, jak budou kluby vypadat, až se opět začne. Za sebe si myslím, že spousta hráčů skončí, jak starších, tak mladších. Plno kluků si odvyklo na režim, který měli nastolen, našli si jiné koníčky, zpohodlněli. Pokud v této době každý sám pro sebe nic nedělá, bude těžké se dokopat a začít opět sportovat. To se však netýká hráčů našeho béčka, ti na sobě makají, cvičí, posilují, běhají (smích)…

Závěrem bych chtěl všem moc popřát hlavně hodně zdravíčka v této těžké době, ať se co nejdříve vrátíme alespoň trošku k normálu.

Autor: Lukáš Horníček