Rozhovor | Karel Charvát: Na jaře chceme vyhrávat a jít si pro první místo

Obránce Karel Charvát (27) byl celou mládežnickou kariéru věrný pražské Bohemce. S vršovickým klubem se rodák ze sousední Jenče rozloučil ve dvaceti letech a svoje další kroky nasměřoval do našeho klubu. V Hostouni se hned po přestupu stal oporou defenzivní řady a stěžejním stavebním kamenem mužstva, které v roce 2019 vyválčilo postup do ČFL.

Karle, na začátek otázka z tvých fotbalových začátků. Tvoje první fotbalové krůčky jsou spojeny s Bohemkou. Co rozhodlo, že jsi začal s fotbalem právě tam? Hrálo nějakou roli, že za ni chytal brácha Martin?

Brácha tam určitě hrál velkou roli, ale především táta byl velký fanoušek. Hned jak to šlo, tak mě odvezl na první tréninky s panem Petroušem, bývalým hráčem Bohemky. V našem ročníku 1996 dělal takového provizorního řidiče a vozil půlku našeho ročníku na různé turnaje a zápasy. Také pomáhal Bohemce když byla v krizi a snažil se ji zachránit za každou cenu

V Bohemce jsi nakonec prožil celé mládežnické období. Jak na toto období vzpomínáš?

Co si tak vzpomínám, tak jsem vlastně jediný, kdo tam vydržel od samotného začátku až do samotného konce, když tedy nepočítám působení v A týmu. Na období v mládeži vzpomínám vždy velmi pozitivně, ačkoliv se kolem mě otočilo velké množství kluků a trenérů, tak vždy tam byla super parta a kolektiv, na který rád vzpomínám a s kluky máme stále silný přátelský vztah dodnes.

Právě s Bohemkou se v posledních letech střetáváme poměrně často. Bereš souboje s ní nějak speciálně?

Co se týče našich momentálních zápasů s Bohemkou, tak ty zápasy beru jako každý jiný, není to pro mě nic speciálního.

Do Hostouně jsi z Vršovic přestoupil v létě 2017. Proč právě náš klub?

Celý život jsem kvůli Bohemce musel dojíždět obvykle přes celou Prahu. Po tréninku mi cesta MHD domu trvala klidně hodinu a půl, takže dojíždění jsem měl již po krk a chtěl jsem si najít něco poblíž Jenče, kde se hraje ještě decentní fotbal a v tom mě napadla právě Hostouň.

…a kdo tenkrát stál za Tvým příchodem?

Dá se říct že vlastně já sám. Sehnal jsem si číslo na pana Hondla a ještě ten večer jsem mu zavolal, že nemám kde hrát, tak jestli by mě nechtěl zkusit. Pan Hondl mi dal číslo na tehdejšího trenéra Hostouně, pana Haška, a s tím jsem se domluvil, abych hned další den přišel na trénink do Lidic.

V Hostouni patříš ke služebně nejstarším… Zažil jsi tu tři trenéry i postup z divize. V čem se za těch sedm let klub nejvíc změnil?

Těch aspektů, kterých se v klubu změnilo je nespočet, a to nemluvím ani o tom, co my jako hráči nevidíme. Práce vedení mužstva a podobně… Určitě první, co mě napadá je profil hráčů, kteří k nám chodí. Všechno to jsou mladí kluci, kteří mají ještě možnost se ukázat a vlastně sami se v hlavě rozmyslet, jestli chtějí pokračovat s fotbalem. Samozřejmě nechci ani zapomínat na kluky, kteří se podíleli na postupu do třetí ligy, bez nich bychom ji nikdy nehráli. Další věc, které jsem si všimnul, bude určitě důvěra v to, o co se my všichni v klubu snažíme.

Letošní sezonu má Sokol rozjetou nad očekávání. V těžké konkurenci mužstvo skončilo po podzimu se ziskem 34 bodů na 2. místě. V čem tkví podle Tebe kouzlo letošní třetiligové jízdy?

Budu se asi opakovat po klucích, s kterými si dělal rozhovor přede mnou… Je to především dobrá parta v kabině, a i v realizačním týmu. Zkrátka vše si sedlo, jak má. Sem tam se nám možná naklonilo trošku štěstí, ale za tu práci na hřišti i mimo něj, jsme si to zasloužili.

Sám jsi zasáhl na podzim do všech utkání a stal ses stavebním kamenem defenzivní řady. Dá se říct, že to je Tvá nejlepší třetiligová sezona?

Já na to takhle nekoukám, zkrátka je to sezona jako každá jiná. Já si jdu prostě jenom zahrát fotbal a kam mě trenér postaví, tam hraji. Jde mi o to, aby mě to hlavně bavilo, vyhrálo se a pobyl jsem trošku na sluníčku. (směje se)

A co fotbalová budoucnost? Kdyby přišla nabídka, měl bys ambici zahrát si vyšší soutěž?

To by se to teda muselo sakra vyplatit, abych nad tím přemýšlel. Za ty pokopané nohy, počet najetých kilometrů a počet tréninků by celoživotní renta asi nezněla zas tak špatně. (směje se) Ale realisticky ne, nad tímhle už určitě v žádném případně neuvažuji. Teď jsem myšlenkami naprosto někde jinde.

Za pár dní zahájí mužstvo zimní přípravu. Tvůj spoluhráč Adam Fotr v prosincovém rozhovoru řekl, že tohle období nemá nikdo rád, a kdo tvrdí opak, tak kecá. Souhlasíš s ním, nebo na tomhle období dokážeš najít něco pozitivního?

Adam Fotr je samozřejmě velice inteligentní hráč, musí trošku vylepšit svůj handicap v golfu, ale jinak velmi inteligentní, …a v tomhle s ním musím jedině souhlasit, taky to naprosto nesnáším a není na tom nic pozitivního. Kdyby bylo po mém, tak bych začal třeba dva týdny před začátkem mistráků. To by bylo pro mě dostačující. Hlavně když se moc trénuje, tak pak není energie do zápasů, a my přece chceme na jaře hlavně vyhrávat a jít si pro to první místo ve skupině.