Rozhovor | Jiří Miker: Jsem přesvědčený, že přestup do Hostouně je pro mě správná cesta

Útočník Jiří Miker (22) má za sebou slibně se rozvíjející kariéru, kterou v patnácti letech přibrzdilo zranění. Po třech sezonách ve druhé nejvyšší soutěži a krátké anabázi v německém týmu BSV Rehden, se rozhodl o znovunastartování kariéry právě v dresu Hostouně.

Foto: Sokol Hostouň

Jirko, v mládežnických kategorií si byl brán za velký talent, prošel si takřka všemi reprezentačními výběry a testovaly Tě slavné evropské týmy Chelsea, Ajax a Twente. Jak na testy vzpomínáš a proč nakonec k přestupu do těchto týmů nedošlo?

Musím říct, že na co sem šáhl, tak vyšlo. Bylo to jako v pohádce. Na testy vzpomínám rád, bylo to něco jiného. První stáž byla v Twente. Tam jsem mohl a měl zůstat. Bohužel jsem se zranil necelých 20 dní před turnajem, kde jsem měl hrát právě za Twente a s největší pravděpodobností bych tam i zůstal.

Na Chelsea zas tak rád nevzpomínám. Byl to jiný svět a po třech dnech jsem chtěl domů. Myslím, že v 15 letech bylo strašně brzo odejít na testy do týmu jako je Chelsea, která je úplně jinde ve všech směrech. Od té doby tam taky už žádný Čech na stáži nebyl.

První velké kroky v dospělém fotbalu si udělal v dresu Hradce, kde jsi strávil i podstatnou část mládežnické kariéry. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že Hradec patří ke Tvým fotbalovým stěžejním místům… 

Je to tak, ale popravdě mi Hradec zprvu šanci v A týmu nechtěl dát. Všechno se změnilo, až příchodem trenéra Havlíčka, který mě trénoval v dorostu. Myslím, že nebýt jeho, tak se pořád na něco bude čekat a nedostal bych ani čuchnout. Potom však přišel trenér Frťala a to byla katastrofa. V kariéře jsem si vždy s trenérem dokázal najít společnou řeč a mít s ním dobrý vztah, jenže s tímhle pánem to prostě nešlo. Proto moje cesta v Hradci skončila. Na Hradec nevzpomínám v dobrém.

A jak vzpomínáš na loňské angažmá v Pardubicích, s kterými jsi postoupil do první ligy?

Na angažmá v Pardubicích vzpomínám velice rád. Je to takový rodinný klub, kam chodíte rádi a kde je skvělá parta. Proto takhle šlapou.

Co Tě vedlo k rozhodnutí vyměnit prvoligové Pardubice za čtvrtoligový německý tým BSV Rehden?

Mohl jsem zůstat v Pardubicích, ale moc jsem toho neodehrál a hlavně kdybych tam chtěl zůstat, tak bych v Hradci musel prodloužit smlouvu. Jenže v Hradci jsem už být nechtěl a Hradec mě taky v podstatě nechtěl. Nebo spíš ten pán, co tam trénuje mě nechtěl. Když jsem slyšel o podmínce, za které můžu v Pardubicích zůstat na hostování, rozhodl jsem se udělat neobvyklý krok. Bohužel angažmá v Rehdenu nebylo takové, jak jsem si ho představoval a nebyl jsem tam šťastný. Po lidské stránce mi sice angažmá dalo strašně moc, ale fotbalově vůbec nic. Proto jsem se rozhodl pro návrat do Česka.

Přes svůj nízký věk máš za sebou přes 40 startů v druhé nejvyšší soutěži, další si přidal v poháru Mol Cup. Nebereš přestup do třetiligové Hostouně, jako krok zpátky?

Může to tak někomu vyznít, když si přečte Twente, Chelsea, postup do ligy s Pardubicemi a teď třetiligová Hostouň. Ale já to tak určitě neberu. Někdy musíte udělat krok zpět, uvědomit si co vlastně v životě chcete, a pak se můžete dostat zpátky nahoru. 80 procent druholigových hráčů žije od výplaty k výplatě. Ve třetí lize můžete k fotbalu pracovat a já se k tomu vracím zpátky do školy. Jsem přesvědčený, že Hostouň je pro mě správná cesta. Mám možnost ukázat, že nejsem jen ta vyhaslá hvězda a zároveň dokážu zvládat i velké překážky. Jak fotbalové, tak životní.

Měl si určitě i další nabídky. Co nakonec rozhodlo pro Hostouň?

Měl jsem jít na zkoušku do Blanska, ale ani jsem tam neodjel. Když jsem viděl jaký má Hostouň zájem a jak se mnou jednají na rovinu, tak jsem měl jasno. Zároveň jsem měl i pozitivní zpětnou vazbu od hráčů, kteří tu hrají nebo hráli. Velkou roli hrál i trenér Dominik Rodinger. Vím, že si ve fotbalové kariéře prošel hodně podobným scénářem a věřím, že je to člověk, který mi může pomoct se dostat na ligové trávníky.

Právě tím se v Hostouni netají, že se snaží hráčům napomoct v rozvoji a posunutí do vyšších soutěží. Jak je to s Tvými fotbalovými ambicemi? Chtěl by se vrátit do druhé nejvyšší soutěže?

Ambice určitě mám, ale určitě ne na druhou ligu. Nabídka z druhé ligy by pro mě musela být hodně lákavá. Mám teď hlavu nastavenou, že buď třetí liga nebo první!

Jirko, děkujeme za rozhovor a v zelenobílém dresu Ti přejeme mnoho radosti z fotbalu a úspěchů.

Autor: Lukáš Horníček