Rozhovor | Filip Novák: Za podzimní úspěchem stojí tvrdá práce, výborný kolektiv a atmosféra v kabině

Obránce Filip Novák (24) s fotbalem začínal u hranic se Slovenskem v rodném Nedašově a nedalekém Brumově, kde si řekl v žákovském věku o angažmá ve Zlíně. V dobře rozjeté kariéře ho však přibrzdilo před čtyřmi roky vážné zranění a nějaký čas to dokonce vypadalo, že fotbalovou kariéru ukončí. Nestalo se! Na třetiligové kolbiště se vrátil v roce 2022 v dresu Sokola a v aktuální sezoně se stal důležitým článkem Hostouňských v cestě za druhým místem.

Filipe, fotbalové začátky máš převážně spojeny s týmem TJ Nedašov, tedy klubem působící v obci svého bydliště. Můžeš nám přiblížit, kde se obec nachází a jakou soutěž tým hraje?

Ano, s fotbalem jsem začínal právě v rodném Nedašově, ale už v přípravkových kategoriích jsem přestoupil do Brumova, kam se posouvali šikovnější kluci z okolních vesnic. Obec se nachází v okrese Zlín na hranicích se Slovenskem, které máme hned za kopečkem. TJ Nedašov v minulých letech hrál Krajský přebor, ale momentálně je v 1.A třídě.

Na Moravě sis zahrál v mládeži za Zlín a v mužích za třetiligové Otrokovice…

Ve Zlíně jsem strávil velkou část své mládežnické kariéry a zůstaly mi jen krásné zážitky a vždy se tam rád vracím. Dokonce jsem ještě s některými trenéry stále v kontaktu. Odehrál jsem i nějaké zápasy v juniorské soutěži a poté MSFL. Ale, jak to v profesionálních klubech chodí, pokud se nedostanete právě v určitém věku do A týmu, tak je potřeba jít o dům dál a šanci dostávají zase mladší. Já šel právě do Otrokovic, kde jsem strávil asi rok.

Během zimní přípravy jsem měl nabídky ze Slovenska, z druholigového Púchova a prvoligové Senice, kde jsem se během přípravy bohužel zranil, a nakonec tam nepřestoupil. Nemohl jsem hrát a dělat nic. Hledal jsem tak cesty, jak u fotbalu zůstat, i když jej nemůžu fyzicky hrát, a tak jsem se začal věnovat trénování. Napřed jsem vypomáhal Nedašovským dorostencům, a pak mi dal prostor trenér mužů Nedašova Tomáš Kolínek. Pomáhal jsem tedy i tam, učil se komunikaci, vytváření tréninků a vše, co je okolo trénování týmu potřeba. Bylo to dost specifické, když 19letý kluk říká zkušeným borcům, co mají dělat v tréninku (směje se). Kluci to ale vzali a mě to dodalo obrovské sebevědomí.

Co stálo za Tvým příchodem do Prahy a jak se zrodilo Tvé angažmá v Hostouni?

Začal jsem studium trenérských licencí a během toho se ke mně dostala docela náhodou nabídka ke studiu v Praze, a tak jsem se odstěhoval do Prahy. Nejprve jsem trénoval děti ve Velvarech a během roku dostal nabídku od Petra Fišara a Tondy Baráka z Dukly Praha. Během toho, co jsem trénoval děti, tak má fotbalová kariéra už šla stranou a hrál jsem jen občas nižší soutěže. Po příchodu na Duklu jsem se po konzultaci s trenérem Alešem Majerem a posléze s šéftrenérem mládeže Petrem Fišarem připojil k její rezervě, abych se udržoval a mohl se případně vrátit k fotbalové kariéře. Tímto bych jim rád poděkoval.

V rezervě Dukly však dostávali přednost mladší kluci, takže jsem trénoval, udržoval se a čekal, jestli se povede připojit k nějakému třetiligovému týmu. A povedlo se! Po přáteláku Dukly právě s Hostouní mě oslovil trenér Rodinger a poté už jsem se připojil k týmu. Trenérovi Rodignerovi také děkuji, že mě vzal i s vědomím, že jsem rok a půl nehrál žádné soutěžní utkání na úrovni 3. ligy. A tak se zrodil přestup do Hostouně.

Hostouň má za sebou nejvydařenější podzim za dobu působení v třetí lize. Co podle Tebe stálo za podzimní jízdou Sokola?

Slyšel jsem od spousty lidí, že při nás stálo štěstí, a nebo to byla náhoda a podobně. Upřímně, já na štěstí nevěřím. Za mě v tom je dva a více let práce, kterou jsme tomu všichni obětovali a dávali…vrátilo se nám to! Trápili jsme se minulou sezónu a zápasy, které jsme měli zvládat, jsme prohrávali. Teď jsme vyhrávali i ty, které v našich rukách nebyly. Jeden z nejdůležitějších faktorů je, že jsme začali být efektivní v koncovce a že nám to tam padá. Kluci vepředu se rozstříleli a my v defenzívě to zavřeli (usmívá se). Tím chci říct, že spolupráce a chemie v týmu je velmi dobrá, pro nás klíčová a velmi důležitá. Spousta věcí se tím, že máme takový kolektiv, vyřeší. Věřím, že nám to vydrží a zůstane taková atmosféra i nadále.

Na podzim jsi patřil k nejvytěžovanějším hráčů Sokola a byl důležitou součástí obranné činnosti týmu. Dá se mluvit o Tvé nejvydařenější sezoně v kariéře?

Ano, pro mě osobně to je nejvydařenější půlka sezóny, co jsem kdy zažil. Vážím si toho, kde jsem a jsem moc rád, že můžu být součástí tohoto kolektivu. Nicméně, já rád věci dokončuji a jsme teprve v půlce. Chci abychom ji zvládli celou!

Z kraje angažmá v Hostouni jsi často nastupoval na kraji a měl i ofenzivní úkoly. V tréninku se taky často dostáváš k zakončení. Nejdou na Tebe útočné choutky i v zápasech?

Ve Zlíně nebo Otrokovicích jsem hrál útočníka nebo záložníka, to bude asi tím. Ale jinak se na mě nejspíš uplatňuje pravidlo, čím starší je hráč, tím se posouvá v pozici níž a níž. Snad se nedostanu až do brány (směje se). Každý trénink či zápas, chci maximálně pomoct týmu, a tak tam mám choutky s míčem vyjet nebo podpořit útok náběhem, to ale bohužel z taktických pokynů dělat nemůžu. Ale asi to proberu s trenérem, jestli neuděláme nějaký kompromis (směje se).

Na jaře budeme hájit umístění na čele třetiligové tabulky. Jak složité to bude a je v silách týmu se poprat o první místo?

Myslím, že teď se ukáže, jakou sílu máme. Všichni budou s námi chtít bodovat za jakoukoliv cenu a je jen na nás, jak k tomu přistoupíme, …zápas od zápasu, trénink od tréninku. Bylo to v našich silách doteď, takže ano, v našich silách to je, a chceme to zvládnout i na jaře!

Pro Hostouň je aktuálně třetí liga stropem, ale co ty a vyšší soutěže…?

Hraji fotbal od 5let a mým snem, asi jako každého malého fotbalisty, bylo hrát profesionální soutěž. Teď, když mám práci jako učitel tělocviku a další své projekty se celkově ty priority trošku mění. Pomalu zjišťuji, že jsou i jiné věci než fotbal, a tak na něj nejsem tolik upnutý, ale nechávám to plynout. Samozřejmě každý trénink či zápas, do kterého jdu, se snažím hrát nejlépe, jak umím a pomoct tak týmu. A pokud by měla přijít nějaká nabídka, určitě bych to rád ještě zkusil.

Tým teď užívá zaslouženou dovolenou. Jak sám tohle období strávíš? Budeš se nějak udržovat nebo vsadíš na absolutní odfrknutí?

Studuji dálkově na Univerzitě Karlovy tělesnou výchovu a sport a čekají mě praktické zápočty a zkoušky ze zimních sportů, takže se budu udržovat nespecificky na fotbal. Na Vánoční svátky se těším domů na Valašsko za rodinou, kdy tento čas trávím se svými nejbližšími, protože během sezóny se k nim tolik nedostanu. Na Valašsku si tedy pár dní odfrknu, ale ne tolik, neumím moc odpočívat (usmívá se).