ROZHOVOR | Dominik Rodinger: Ztráta prvního místa mrzí. Na jaře chceme zlobit a znepříjemnit to favoritům

Jaký to je vévodit celé soutěži zažil ve Slovanu Bratislava coby brankář. Nyní Dominik Rodinger v roli trenéra vedl takřka celý podzim vedoucí celek ČFL. O něj však s týmem přišel v posledním zápase, možná se dá říct, že v poslední minutě. „Je potřeba to vzít jako velkou výzvu právě do jara a držet si v sobě co nejdéle ten pozitivní pocit, který z posledního utkání a sezóny celkově máme,“ řekl mimo jiné v obsáhlém rozhovoru hostouňský lodivod.

Foto: Bohumil Kučera

Dominiku, jak s odstupem několika dní vnímáš ztrátu prvního místa po prohře se Slavií? Stále to mrzí nebo u Tebe převažuje radost z historického úspěchu klubu?
Postupem času to člověk vstřebává a říká si, že jsme byli blízko, velmi blízko. Pár centimetrů chybělo, abychom to tam v těch posledních minutách dotlačili. Ale je potřeba to vzít jako velkou výzvu právě do jara a držet si v sobě co nejdéle ten pozitivní pocit, který z posledního utkání a sezóny celkově máme. Ve finále je to obrovský úspěch, který kluci uhráli na hřišti. Myslím, že se to docení až postupem času, co se tady za tento půl rok událo. Je potřeba poděkovat vedení, že nás nechalo pracovat a moc si nás „nevšímalo” (směje se). Věřilo, že víme, co děláme.

Kdybys měl něco vypíchnout, co podle Tebe bylo stěžejní pro podzimní spanilou jízdu?

Atmosféra v týmu. My jsme od prvního tréninku mluvili o rodině, o tom nastavení, které chceme v týmu mít. Ale to, co se povedlo, jak každý chodil na trénink rád, s úsměvem a ochotou znova pracovat bylo něco úžasného. Osobně jsem si strašně moc užíval tu chemii, respekt a týmovost každého hráče, který v týmu byl. Prostě jsme cítili, že každý chce trávit čas společně, a to co nejčastěji.

Asi jedinou kaňkou na podzimní části sezony byl její závěr…

Tak vyhodnocovali jsme si to. Ono člověk zjistí, že je snad těžší hrát o první místo než o poslední. Aspoň já to tak cítil. Do Táborska jsem jeli už po takovém „divném” vítězství s Pískem, kde jsem vyhráli, ale skoro nikdo z toho neměl radost, protože se to nepovedlo herně. Právě ten tlak na to, že chceme být první a nejlepší, byl znát. Možná jsme byli až moc perfekcionisté a byli nenažraní. No a s tímto jsme jeli do Tábora. Upřímně to byl remízový zápas, nemyslím si, že bychom byli horším týmem a měli prohrát.

…a co domácí zápas s Domažlicemi?

To beru na sebe, stejně jako první poločas na Slavii. S Domažlicemi se mi přihodilo v tom týdnu pár věcí, které mě hrozně ovlivnili psychicky. Necítil jsem se dobře, cítil jsem únavu a do toho všeho jsem po cestě z práce spadl z motorky, kterou mi půjčil chudák Šáfa (pozn.: asistent trenéra Štěpán Kučera). Pán bůh stál při mně, protože to mohlo dopadnout o dost hůře, než odřeninami a nataženými vazy v koleni a kotníku. Měl jsem obrovské štěstí. V zápase jsme nepropadli herně, ale zpětně cítím, že jsem ten tým nedokázal připravit po mentální stránce, jelikož jsem sám byl úplně mimo.

I tak jsme drželi před posledním kolem vedoucí pozici a k udržení prvního místa nám stačila remíza. Proč to na Xaverově nevyšlo?

No, na Slavii jsme netrefili s kolegy z realizáku základní sestavu na první poločas, měla být jiná. Ale my čerpali z informací ohledně stavu hřiště, kdy se k nám dostávalo, že se na tom moc nebude dát hrát. No a pak jste sami viděli, že hřiště bylo připravené skvěle. Klukům jsem se za toto špatné rozhodnutí omluvil a udělám maximum proto to, abych jim to na jaře vrátil. Nezasloužili si to a měli být odměněni prvním místem.

Než mužstvu v prosinci začne zimní pauza čekají ho ještě tři týdny tréninků. Můžeš nám prozradit, co bude jejich náplní?

Herní věci, nechceme už moc tlačit na pilu. Od toho července jsme měli jen čtyři víkendy z patnácti, kdy jsme nehráli v neděli a museli tedy trénovat i v sobotu. Takže jsme zvolili tréninky pondělí, úterý a čtvrtek, aby kluci měli dostatek prostoru na školu, práci, blízké, či jezdili domu a podobně. Někteří kluci se nedostali domu třeba dva tři měsíce.

Pak bude následovat pět týdnů dovolené. Budeš apelovat na absolutní „odfrknutí“ od fotbalu nebo hráči dostanou notičky, aby se v pauze udržovali?

Určitě si něco řekneme, ale musíme furt držet v myšlence to, že kluci nejsou profíci. Mají okolo fotbalu ještě dost věcí, které musí stíhat. Myslím, že dost kluků už teď je domluvených s Lukášem Stránským, že k němu budou chodit a na fotbal malinko zapomenou. A je to dobře! Potřebujeme být na jaře hladový.

Bude pro Tebe stěžejní do jara udržet kádr, případně visí už ve vzduchu nějaký odchod?

Zda k něčemu dojde, tak spíš u hráčů, kteří toho moc neodehráli. Kolo se vrátil do Slavie, takže budeme určitě hledat brankáře. Zase se nám potvrdilo, že bez tří brankářů se prostě dneska už ČFL hrát nedá. Ať už co se týče tréninkového cyklu, tak pokrytí pozice dvojky, trojky. A pak jsem měl řeč s jedním hráčem, u které to vypadá, že bude muset skončit kvůli škole, ale na podzim nestihl odehrát ani minutu. Dáme tomu čas, uvidíme.

…a co případné doplnění kádru?

Uvidíme. Něco v hlavě máme, nějaká jména z týmů našich soupeřů dlouhodobě sledujeme, ale osobně si nemyslím, že by mělo jít o nějaké velké posuny. Pokud by někdo přišel, tak o tom musíme být všichni v klubu přesvědčeni, že je to dobrý krok pro všechny strany. 

S jakým umístěním by byl Dominik Rodinger spokojený po 30. kole?

Hele, jako hráč jsem zažil, že jsem byl první. Ale jak jsem byl mladý, tak mi to prostě moc nedocházelo. Teď když vnímám, kolik je za tím práce, tak si toho o dost víc vážím. Je to ale vážně o dennodenní práci, kterou tomu věnujeme. Já už to mám vážně jako full time job. Doma se mě už taky někdy ptají, zda neblázním a není toho moc, ať si odpočinu a vypnu ten režim fotbal. Je to, jak když poznáte novou holku a zjistíte, že se vám na ní všechno líbí a chcete jí vidět častěji a častěji (směje se). Takže pokud možno, udržet se v TOP 3 a co nejvíce to znepříjemňovat dvěma favoritům soutěže, Domažlicím a Slavii.

Zda ještě mohu, tak bych chtěl moc poděkovat vážně každému, který na tomto výsledku má svoji zásluhu. Ať je to Lída (správcová), dále Jarda, který se nám staral o hřiště, než přišel Kráťa a udělal za tak krátkou dobu fantastickou práci na hřišti. Kabi, Pepa, Jirka Lisner, Luké Horníček, Jirka Jesle, Štěpán Kůča, Bogi, Luky Stránský… Bez nich by ten tým nebyl tam kde je. Takže velké díky všem a těším se na jaro. Budeme zlobit!

Autor: Lukáš Horníček