ROZHOVOR | Dominik Rodinger: Z Hostouně jsem nadšený, nemohl jsem udělat lepší krok
V pátek to bude půl roku, kdy první tým Hostouně přebral v roli hlavního trenéra Dominik Rodinger. Ještě než se v říjnu přerušily na dlouhou dobu všechny amatérské soutěže, stačil s mužstvem ze sedmi utkání vybojovat devět bodů. Aktuálně se snaží udržovat hráče v provozní teplotě a netrpělivě vyhlíží návrat ke společným tréninkům.
Dominiku, u mužstva Hostouně si už půl roku. Když pominu současnou situaci okolo pandemie, splnilo angažmá u třetiligového mužstva Tvé očekávání?
Těžko se o tom mluví, protože jsme toho spolu moc nestihli. J Ale zda mám mluvit o atmosféře v klubu, v kabině, celkové úrovni ČFL, tak jsem nadšený. Nemohl jsem udělat lepší krok. Jak jsem říkal už v nějakém předešlém rozhovoru, tak řeším úplně jiné věci. Zrovna včera jsem třeba volal Pavlovi Horvátovi a Honzovi Rezkovi skrz jednoho hráče, o kterého máme zájem. Minulý týden s Davidem Jarolímem ohledně dvou hráčů, kteří mu prošli pod rukama. Dostal jsem se do fáze, ve které jsem chtěl být před čtyřmi lety, když jsem začal trénovat. Když k tomu připočtu práci, kterou odvádí pan majitel Hondl, či pan Mužík v době coronaviru, tak nemůžu napsat nic jiného, než že jsem nadšený.
Když říkáš, co odvádí vedení v době coronaviru, tak co to třeba obnáší nebo co to znamená?
Od ledna jsme se již třikrát všichni sešli osobně a bavili se o různých věcech. Jak klub jako takový posunout, jakým způsobem doplnit kádr nebo třeba jak malinko upravit i zázemí či areál. Není to ztracený čas, ba právě naopak. Myslím, že se vzájemně obohacujeme a jsem rád, že jsem i šéfa přemluvil, ať nám zúží dresy... J Ne, teď vážně. Opravdu mě velmi mile překvapilo, jakým způsobem vedení pracuje. Snaží se najít cestu ke společným tréninkům a dělají maximum pro to, až se začne, tak ať mají všichni vše. Ať jsou to pomůcky, oblečení a další věci, které jsme třeba potřebovali dokoupit a tak dále.
Restart ČFL se neustále odkládá, stejně tak návrat ke společným tréninkům. Věříš, že si ještě na jaře zahrajeme zápas?
Jasně, že věřím. Kdybych nevěřil, tak nemám absolutně žádnou motivaci psát klukům tréninky nebo s nimi trénovat po těch dvojicích. Je na každém z nás, jak s tím „hluchým“ obdobím naložíme. My jsem s Kubou Leblochem (pozn.: herní analytik), kterého jsem si k sobě vzal externě do realizačního týmu, zpracovali například dvě prezentace, které jsme klukům poslali. Budeme je chtít maximálně využít k dohrání soutěže a hned v té následující. Chceme opravdu maximálně budovat a skládat střípek po střípku, ať z toho jednou vznikne něco, co třeba hostouňští fanoušci ocení. Myslím tím hru a naši atraktivitu, jak směrem k nim, tak třeba i klubům z vyšších soutěží, ať se na naše hráče přijedou podívat a někoho si vezmou.
V posledním rozhovoru (7. prosince) sis pochvaloval přístup hráčů k individuálnímu tréninku. Platí to stále, nebo už pociťuješ, že už toho mají dost a polevují.
Jedeme stále v režimu, že máme třikrát týdně „povinné“ tréninky (běhání) a k tomu mi chodí kluci na individuální tréninky ve dvojicích. Samozřejmě někomu běhání už nechutná, tak jsme domluvený, že si vždycky dáme vědět. To byl třeba případ Huga Čakurdy, který mi řekl, že mu z toho už hrabe a zda může chodit právě na tréninky s míčem. Nemám s tímto problém, ba naopak. Kluky chápu a snažím se v tomto být co nejvíce nápomocný.
V lednu si s exligovým fotbalistou Jiřím Jeslínkem rozjel projekt „Neboj se hrát“. Co se zatím to „heslem“ schovává?
Ano. Plánoval jsem to již dlouho, ale až teď jsem se k tomu díky coronaviru odhodlal. Tím, že nám s Lukášem Stránským zavřeli cvičení pro děti, tak jsem samozřejmě musel najít cestu, jak dál vydělat nějaké peníze a naštěstí se mi podařilo spojit s tím nejkrásnějším. Živí mě to, co mě baví a co miluji. To je fotbal. Takže mi chodí do akademie už kluci ze Sparty, Žižkova, Dukly, ale i třeba amatéři, kteří mají chuť něco dělat. Plus další věc je, že jsem na sobě cítil, že vypadávám z takového toho režimu trénování jako takového. Je to samozřejmě jiné, jako když vedeš dvacet hráčů, ale cítím, že tohle mi zase pomáhá v dalších rozhledech a jsem schopný už udělat a napasovat cvičení na daný post či atribut, který hráč potřebuje, nebo spíše chce zlepšovat. Věřím, že kluci budou chodit i když skončí pandemie, a naopak nám přijdou další, například děti z Roztok u Prahy, kde akademii máme.
U týmu nebude pokračovat záložník Radek Smékal a kariéru přerušil z pracovních důvodů i brankář Richard Mařík. Má Hostouň za tyhle hráče vyhlídnutou náhradu, případně i další posily?
Ano, na posilách pracujeme. Již jednoho hráče máme hotového, perspektivního útočníka z 2. ligy, ale nechci to říkat dříve, než to oficiálně oznámí klub. Co se týče dalších postů, tak tam máme dva/tři kluky na radaru, ale buď sami kluci čekají co vlastně bude nebo naopak my, ať neslibujeme něco, co poté nebude možné. Ale určitě se na startu přípravy objeví dvě, spíš tři nové tváře.
V zimě skončil u mužstva asistent Martin Čurda. Je na obzoru nějaká posila do realizačního týmu?
Tady mě osobně tlačí bota nejvíce. Věděl jsem, že najít někoho za Martina nebude vůbec snadné. Do teď jsem se s nikým bohužel nedomluvil. Oslovil jsem tři kandidáty, které jsem chtěl, bohužel ani jeden zatím nedopadl. U všech tří to zatím nedopadlo hlavně z časových důvodů. Budu hledat dál. Chtěl bych k sobě někoho, kdo má nějaké ligové zkušenosti jako hráč a bude moct klukům třeba i některé věci ukázat. Potřebuji vedle sebe silného partnera, se kterým budu řešit fotbal prakticky denně a nebude se bát mi říct věci tak, jak je vidí on. Stejně jako to bylo s Martinem.
Autor: Lukáš Horníček
