Rozhovor | Dominik Rodinger: Spolupráce s Duklou mi dává smysl

Dlouhých pět let patřilo fotbalové srdce Dominika Rodingera hostouňskému Sokolu. V červnu se sice posunul do role asistenta prvoligové Dukly, ale v našem klubu úplně dveře nezabouchl a nadále se snaží svému bývalému klubu pomáhat. Co ho nadále spojuje s Hostouní prozradil pro náš klubový web.

Dominiku, od léta působíš v ligové Dukle, ale i tak jsi na Sokol úplně nezanevřel a občas Tě v Hostouni vídáme…

Ano, je pravda, že působím v Hostouni jako takový hlas pana Hondla a klubu jako takového. Baví mě podílení se na skládání týmu a navazovat na to, co se tady pět let budovalo.

V souvislosti s Tvým novým angažmá a vztahu k Hostouni asi hodně lidí napadne, jestli to nemůže směřovat k nějaké hlubší spolupráci Sokola s tímto slavným klubem…

Určitě je v plánu, a bude se i realizovat spolupráce s Duklou. Je to logické vyústění díky umístění a lokalitě obou klubů, které od sebe nejsou daleko. Půjde o benefit pro obě strany. Ať už hráčský, tak jak vidíte v mém případě trenérský. Chci to mít na starosti a dávat “druhou” šanci klukům, kteří už třeba nemají místo v béčku Dukly, ale přes Hostouň se můžou dostat do profi fotbalu. Takovým případem je třeba Uhlí (Jakub Uhlíř), který absolvoval v létem přípravu ve Vlašimi. Samozřejmě nesmíme zapomenout i na děti, žáky a další. Každý bude mít šanci se ukázat.

Velkým plusem Hostouně může být pro případnou spolupráci i to, že se jí daří dlouhodobě fotbalově posouvat mladé hráče. Patří podle Tebe Sokol k předním klubům v této disciplíně?

Agenti a hráči už logicky musí brát Hostouň jako rozvojový klub. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale který jiný klub, když nebudu počítat béčka, dal do profesionálního fotbalu tolik hráčů, jako Sokol? Vlasák, Štětka, Okonji, Timi Egbe… To už není náhoda. A to si ještě pojďme říct, že Mládkovi nevyšla Vlašim bohužel ze zdravotních důvodů a Kytkovi Budějovice, protože přišla změna majitele. To bychom byli na čísle šest za poslední tři sezóny!

A neposouvá pouze hráče…

Máš pravdu, i trenéři se posouvají. Mario Lička je v zahraničí, analytik Kuba Lebloch je dneska pravá ruka, co se týče hry Liberce a předtím Pardubic. A teď i já. Honza Kočí se tady mihnul a je v Mladé Boleslavi.

Pojďme se podívat na aktuální dění v Hostouni. Do klubu jsi za sebe přivedl náhradu v osobě Václava Kubíčka. Ten je v podstatě v podobné pozici, jako jsi byl v létě 2020 ty, když jsi přišel z přeborového Tempa Praha. Jak je to velký skok?

Vencovi věřím. Vidím na něm obrovský zápal. Na některé věci si s přechodem do vyšší soutěže bude muset zvyknout a sladit svoji filozofii se zdejším prostředím. Bude to asi chvíli trvat, ale já mu chci osobně co nejvíce a nejefektivněji pomoct. Bude na něm, jak to vezme, i když to občas třeba nebude příjemné z mé strany. Ale co bych za to dal já, kdyby tenkrát byl někdo v klubu, kdo mi mohl pomoci a poradit. S hráči mám, bych řekl, až rodinný vztah. To je oproti mému a Vencovo příchodu obrovská výhoda, může kdykoliv zavolat.

Situaci nepomohl ani konec všech Tvých asistentů, který by usnadnili novému trenérovi začátky. Nebyla šance je udržet?

Varianta, že by Jesle (Jiří Jeslínek) převzal trenérský post mě samozřejmě napadla, ale tím, že mi tři roky říkal, že by to nedělal ani za zlatý prase, tak jsem musel hledat jinde. Moc jsem si přál, aby zůstal jako asistent, ale řekl nám v kabině, že se chce věnovat svému synovi a z fotbalu úplně odejít na nějakou dobu. Tím pádem tato myšlenka zhasla úplně. A Milan Svoboda také nabídku dostal, aby zůstal, ale bohužel se rozhodl jinak a je nakonec v Tuchoměřicích s Jeslem. Upřímně mě to mrzí, hodně mrzí. Ale to je život.

A s jakými ambicemi by měl jít náš klub do sezony?

Sezona bude složitá, ta skupina je fakt vyrovnaná. Každý bod se bude počítat. Hraje se o body, ale jako klub určitě nebude ustupovat od nějaké koncepce a nastavení filozofie. Cíl bude záchrana a v létě zase posunout další hráče do ligového fotbalu. Teď se ukáže, jak to realizační tým společně s kluky zvládne. Já jim věřím.

Autor: Lukáš Horníček | Foto: Bohumil Kučera