ROZHOVOR | Dominik Rodinger: Musí přijít hráči, kteří na sebe vezmou odpovědnost
Podzimní část sezony 2021/22 se uchýlila k zimní spánku a s ním přišel na řadu i oddych pro samotné hráče. Nikterak však pro realizační tým A mužstva. Aktuální dny a týdny budou patřit hodnocení první poloviny soutěže a střádání plánů na jarní záchranářskou misi. „Budeme se snažit vyřešit dvě věci, asistenta trenéra a dva hráče do pole,“ nastínil v obsáhlém rozhovoru pro web Sokola trenér Dominik Rodinger.
Foto: Bohumil Kučera
Dominiku, letní příprava kvůli covidu trvala přes tři měsíce, což byla nová situace jak pro hráče, tak pro trenéry. Jak se zpětně, s přihlédnutím k odehranému podzimu, díváš na toto období? Udělal bys zpětně něco jinak?
Máš pravdu, že to bylo neobvyklé. Dalo se to přirovnat k zimní přípravě, ale v lepším počasí (smích). Byla to doba, kdy se všichni těšili zpět na hřiště. Trénovali jsme poměrně intenzivně a skvělé bylo, že jsme postupem času mohli hrát přípravná utkání, která nám samozřejmě všem chyběla. Uvnitř jsem cítil, že se všichni těší, až začne opravdová sezóna se vším všudy.
Krátce před startem sezony narušily plány odchody několika zkušených hráčů. Jak se podle tebe mužstvo vypořádalo s odchodem Kulhavého, Brejchy, Dosoudila?
Vezmu to popořadě. První odešel Radek Dosoudil, o kterém jsem říkal v létě, že šlo o vzájemnou dohodu. S tím jsme počítali. Pak ale přišly dva odchody, které nás velmi zasáhly. Ondra Brejcha s Kamilem Kulhavým pro nás byli rozdíloví hráči. Ondra byl nadstandardní hráč 3. ligy a dokazoval to v každém zápase. Jeho klid na míči, kvalita provedení a zkušenosti chyběly hodně. Kamil byl, chtě nechtě, náš nejlepší střelec poslední půl sezóny, takže nám prakticky odešli dva hráči, o které jsme se chtěli v probíhajícím ročník opřít. Rozhodl se jít do Benešova, což bych respektoval, kdyby k tomu došlo slušnou formou. Lidsky mě ale velmi zklamal a do dnes to v sobě nosím.
…do toho téměř celý podzim promarodil Petr Trapp?
To byla velká rána pro tým, i pro nás trenéry. Bohužel se zranil už v letní přípravě a nemohl trénovat. Poté se do toho pomalu dostal, odehrál dvě utkání a bohužel se opět zranil. Tam bych to vzal na sebe, protože jsem neměl dopustit, aby odehrál po tak dlouhé pauze s Pardubicemi 120 minut. Snažil jsem se s ním mluvit, protože jsem cítil, že jeho dlouholeté zkušenosti budou na hřišti, a hlavně v kabině, chybět. Snažili jsem se najít i možnost, že by se zapojil jako trenér, ale neměl zájem bohužel, a tak nám z osy, o kterou jsem se chtěli opřít, odešel další klíčový hráč.
Se zraněním se potýkal i jeden z posledních zkušených borců ze soupisky Jiří Kabele. Dokázali je zastoupit hráči tzv. střední generace?
Tady je potřeba to říct tak, jak to je. Většina z hráčů střední generace nebo zkušených svojí roli bohužel nezvládla. Z věkově zkušených zůstal prakticky jen Jirka Kabele, který, jak se ptáš, měl zdravotní problémy. Ale i tak bychom očekávali, že náš nejzkušenější hráč bude produktivnější.
Celkově vzato jsme od kluků jako Pavlík, Hovorka či Miker potřebovali víc. U Mikyho bych ocenil po jeho velmi vlažném začátku, že i přes to, že mu to tam nepadlo, makal pro tým a chtěl to zlomit. Na jaře ale musí začít dávat víc branek, ať nemáme takové starosti. Hovi nenavázal na podzim minulého roku, kdy patřil suverénně k nejlepším hráčům. A Pavlas u nás končí. Příjemným překvapením bylo, jak se zhostil Karel Charvát pozice stopera, ale i ten měl bohužel nos v brankách, které jsme obdrželi úplně zbytečně, hlavně ze standardních situací. Kluci jako Tetour, Zahranychnyy či Hájek si svoje odehráli a určitě patřili k těm nejlepším.
Tým před sezonou značně omladil. V soutěži patříme s průměrem 23 let k nejmladším oddílům. Jak se noví hráči, loni ještě většinou hrající juniorské soutěže, dokázali s třetí ligou popasovat? Koho bys vyzvedl a kdo naopak bude muset pro tuto soutěž přidat?
Přidat musí všichni (úsměv). Někteří, myslím si, ČFL velmi podcenili. Mysleli si, že přijdou a odehrají to v suchém triku, jak já říkám. Ale spletli se. Je potřeba zabrat, uvědomit si, že bez bojovnosti, agresivity a totálního nasazení se třetí nejvyšší soutěž hrát nedá. Dost často to bylo tématem v kabině nebo při individuálních pohovorech, co jsem s hráči měl. U těchto mladých kluků byla i nevýhoda, že se dost často dostali do role, že museli zápas rozhodovat. Bylo to na ně brzo. Tam jsme právě potřebovali pomoct od střední generace či zkušených hráčů. Ale jak říkám, pokud se chtějí někam posunout, musí zabrat, zatím je to málo. Začíná to tím, co dělají před tréninkem, v tréninku a po něm. To si každý musí odpovědět sám, zda dělá maximum pro svůj růst. Druhá věc je, že po škole začali pracovat a najeli na režim, který doposud neznali. Tam vidím v tomto věku největší překážku. Když vidím, jak chodí na trénink Gajdy, tak si myslím, že dělá v Karviné v uhelným dole a on přitom jezdí autem a rozváží léky (smích).
Úvod sezony Sokolu příliš nevyšel a několikrát přišel o body hodně smolně. První výhru mužstvo zaznamenalo až v pátém kole proti Povltavské fotbalové akademii. Dalo se toho z úvodních pěti kol urvat více? A která bodová ztráta Tě mrzí nejvíc?
Ve Varech jsme začali dobře. Těžký terén, silový soupeř, a i když jsem přežili penaltu, měli jsme ve druhém poločase dvě 100% šance a nedokázali vstřelil branku. Plzeň si pro nás nachystala čtyři posily z áčka, a i tak jsme tam odehráli velmi slušné utkání. Když si vzpomenu na dvě ložené šance Kosíka a Shkyria z rohových kopů, tak mi do teď nejde do hlavy, jak jsem tam mohli prohrát 2:0. Motorlet? Pro nás velká škola. Svojí nedisciplinovaností a naivitou jsme přišli o bod. A Králův Dvůr… Stejný scénář jako v předešlých zápasech. Tam to mělo být po 10 minutách 0:3 a nikdo by se nedivil. Naopak soupeř dal branku z naší obrovské chyby a za chvíli z rohu. Poté jsme se v zápase jen plácali a nehráli vůbec nic.
Naopak září se neslo v pozitivnějším duchu. Zvládli jsme záchranářské souboje s Rakovníkem a Sokolovem, odehráli vyrovnané remízové utkání se silným Pískem a v neposlední řadě statečně vzdorovali v pohárovém utkání ligovým Pardubicím…
Po zápase s Pískem, který byl dle mého názoru velmi dobrý z obou stran, došlo na dva souboje, které jsme museli urvat jakkoliv. U Rakovníka to bylo silou vůle a štěstím. Sokolov naopak byl po velmi dobrém výkonu. Pardubice byly takový bonbónek, protože jde o ligového soupeře. Odehráli jsme skvělý zápas a nebýt smolné chyby Trapíňa, který se snažil vymodlit si před naším vápnem faul soupeře, ze kterého jsme dostali gól, tak dovedeme zápas do penaltového rozstřelu, který mohl dopadnout jakkoliv. Určitě ale šlo o nejpovedenější období.
Závěr podzimu přinesl hodně emocí. Nepokouší se o tebe ještě mdloby, když Ti připomenu názvy klubů: Vltavín, Domažlice, Příbram…?
Když to vezmu zase po pořádku, tak s Vltavínem to byl jeden z nejpovedenějších zápasů. Hráli jsem naprosto vyrovnanou partii s týmem, který měl dlouhou sérii výher v řadě. Druhý poločas jsme je nepustili skoro na naši polovinu a bohužel rozhodla penalta v 93. minutě, která, jak komise uznala, byla špatně posouzená.
V Domažlicích jsme hráli obstojně. Domácí mají velkou sílu, velmi zkušený tým, ale opět za stavu 0:1 pro nás byla na Javiho Nerudu čistá penalta, kterou sudí neodpískal. Za tři minuty jsme dostali na 1:1 a pak nás Jiskra tlačila. Přežili jsem do 75. minuty, kdy jsme dostali hloupý gól ze standardní situace a bylo po zápase.
No a Příbram, …to byla 30 minut jedna velká katastrofa. Netrefili jsme s realizákem sestavu a hra šla nahoru až po vystřídání. Za druhý poločas hráči zasloužili absolutorium a dle mého názoru minimálně i bod. To byl zápas, který jsme klidně mohli ještě otočit. Ale opět jsme ztroskotali na neproměňování 100% šancí.
Realizační tým se vykrystalizoval během loňského ročníku. Jak se Ti spolupracuje s Tomášem Markem a trenérem brankářů Martinem Charvátem?
Charvi je tu od začátku, takže s ním je to naprostá spokojenost. Je to kluk, který vám řekne pravdu do očí, tak jak to je a za nic se neschovává. Jaký pokrok odvedl Tetour ve hře nohama, to jde vyloženě za Martinem Charvátem.
Mary to měl a má hrozně složité. Bohužel do toho byl hozen, po nečekaném odchodu Honzy Kočího, narychlo. Já mu za jeho práci děkuji. Dnes, když ho vidím na tréninku, tak je prostě furt hráč, prodloužená ruka trenéra... Jeho srdce je na hřišti, ne na trenérské židli. Budeme tedy znova hledat asistenta, který se zapojí na 100 %. Mary se vrátí zpět do hráčské kabiny jako právoplatný hráč a prodloužená ruka nás trenérů.
Na jaře Hostouň čekají záchranářské boje. Dostane pro něj důvěru čistě aktuální kádr, nebo budeš u vedení apelovat za jeho posílení?
Budeme se snažit vyřešit dvě věci. Asistenta trenéra a dva hráče do pole. Ale musí jít o kluky, kteří by přišli se zkušenostmi z ČFL a výš. Mladých kluků máme dost, je potřeba vzít kluky, kteří se nebudou bát to vzít na sebe a potáhnou nahoru ty naše mlaďochy, kteří musí ještě víc vycenit zuby.
V pátek mužstvo uzavře osmiměsíční maraton a od fotbalu si chvíli odpočine. Kdy se znovu sejde a jak příprava bude probíhat?
Máme v plánu mít „volno“ do 27.12 a poté najedeme na individuální tréninky. K prvnímu společnému tréninku se sejdeme 10. ledna. Máme v přípravě dobré týmy jako Příbram A, Žižkov A, Teplice B, Budějovice B a podobně… docela se i projedeme, ale beru to jako součást toho, že spolu budeme tím pádem trávit i společný čas. Třeba takové Budějovice by nám po zápase mohl ukázat Huci (smích). Tak jsem zvědavý s čím přijde.
Autor: Lukáš Horníček
