ROZHOVOR | Dominik Rodinger: Cíl pro jaro? Předvádět pěkný fotbal

A mužstvu Sokola letošní vstup do sezony nevyšel úplně podle představ a po třech odehraných zápasech se dokonce na chvíli krčil na posledním místě třetiligové tabulky. Výsledkovou mizérii zlomil na konci léta a díky pětizápasové šňůře bez prohry ze závěru podzimu se dokonce vyšplhal na šesté místo. „Hráli jsme pořád stejně, jen jsme kvůli formě hráčů změnili rozestavení a přišlo to vlastně samo, ale oprávněně,“ řekl v obsáhlém rozhovoru pro náš web trenér Dominik Rodinger.

Foto: Bohumil Kučera

Dominiku, po několika divokých přestupových obdobích, kdy docházelo k početnějším změnám v kádru, se dá to poslední považovat spíše za klidnější. Můžeš potvrdit, že se kádr z jara osvědčil a nechtěl jsi do něj příliš sahat?
Přesně tak. Při mém příchodu jsem avizoval, že je potřeba tým nejdříve poznat, vyhodnotit, koho můžeme a nemůžeme aplikovat do našeho herního stylu, a poté pomalu tým předělávat či ho směřovat tam, kde jsme dnes. Myslím, že se nám podařilo v každém přestupním okně přivést hráče, kteří dneska jsou osou a mají našlápnuto jít výš.

…a jak by jsi zhodnotil letní posílení kádru?

Když to vezmu popořádku, tak na prvním tréninku v létě se objevil Tadeo Paulizzi, kterého jsme měli naskautovaného od stejného agenta jako Stefana. Tadeo zapadl velmi rychle a vidíme v něm velký potenciál. Mrzí mě, že nedal branku, ale svojí práci si vždy odvedl. Poté přišel David Novák ze Slavie, který měl nahradit Viktora Fresingera a zraněného Stefana. Přišel však do letní přípravy ještě se zraněním vyhřezlé plotýnky z minulé sezóny. David to měl hrozně těžké, protože byl první rok v mužské kategorii a přišel do nového týmu. U něj mě mrzí, že nedostal víc příležitostí. Ale kluci na jeho postě ho tam prostě nepustili. Je to skvělý kluk a určitě s ním budeme chtít mluvit, zda bude či nebude chtít zůstat.

Pak tu máme dva last-minute přestupy, a to Yuriho Habovdu a Štěpána Krunerat. Oba hráči s ligovými zkušenostmi. Yuri se hledal, je to kluk, který má velké srdce a hodně mu ublížila situace doma na Ukrajině. Jako věřící kluk to má ještě o to těžší, že mu rodina (maminka, tatínek atd.) zůstali doma a on s nimi byl jen v kontaktu přes telefon. Byly i momenty, kdy se měl vrátit domu a pomoct doma, ale nakonec zůstal a my jsme rádi. Kruny ještě v listopadu minulého roku hrál ještě za U21 reprezentaci. Známe se dlouho, máme spolu jeden příběh, který nás spojil, odpojil a v Hostouni zase spojil. Já věděl, že nám pomůže, a tak jsem od prvního momentu, kdy se přestal objevovat v sestavě Dukly, žhavil drát a věřil, že se u nás ukáže.

A poslední, koho bych zmínil jsou Dani Sadyk, Michael Houdek, kteří šli na hostování do Slaného a brankář David Vitásek, který byl v PFA. Se všemi počítáme do začátku zimní přípravy. Upřímně mám dojem, že všichni tři můžou velmi zahýbat kartami.

Po odchodu několika zkušených hráčů v minulém roce se lídrů v kabině „museli“ ujmout hráči patřící do střední generace. Jak se téhle role zhostili?
Tuhle roli teď plní vícero hráčů, kteří k tomu mají sklony. Prvním je Štěpán Hájek, který drží kabinu, kluci ho mají moc rádi a my trenéři ho vnímáme jako velkou pomoc v kabině, co se týče komunikace mezi námi a ní. Pak je tam David Tetour, Jirka Januška a později se připojil i Kruny. Musím říct, že tohle teď funguje fakt skvěle a je to velká součást podzimního úspěchu.

Jestli jsme v minulých rozhovorech mluvili o značném omlazení A týmu, tak to ani letos nevypadá, že by Sokol chtěl z téhle cesty sejít…

Určitě ne. Já jsem si psal věkový průměr v každém kole a nikdy jsme se nedostali nad 22,5 roku. Je to skvělé číslo, ale taková byla naše filozofie od začátku naší spolupráce s klubem.

Vstup do letošní sezony nevyšel úplně podle představ. Čemu to přičítáš?

Viděl bych tam dva hlavní důvody. Prvním byla absence klasické pozice 6/8 a poté zranění poměrně důležitých hráčů, kteří nemohli nastoupit do začátku sezony, a tudíž neměli úplně top formu v prvních podzimních bojích.

První výhry přišly až na přelomu srpna a září. Které vítězství bereš jako důležitější pro další vývoj sezony, domácí s Přešticemi nebo venkovní v Karlových Varech?

Řeknu to tak, jak to máme. My na výsledky vážně nekoukáme. My jsme věděli, že herní tvář není skvělá, ale není to úplný průšvih. Když tedy nevezmu v potaz zápas ve Zbuzanech, které nás přejely. Ale zpětně, když jsme koukali na naše zápasy, tak jsme nenašli soupeře, který by byl herně lepší než my. Proto jsme hráli pořád stejně, upravili jen kvůli formě hráčů rozestavení a přišlo to vlastně „samo”, ale oprávněně. Oba dva duely jsem vyhráli naprosto zaslouženě a nabrali jsem sebevědomí do dalších zápasů.

Po těchto dvou výhrách následoval turbulentní měsíc – plichta s Bohemkou, prohra s Motorletem, výhra po infarktovém závěru s Cábelíky a dvě ztráty v dobře rozehraných utkáních v Písku a Plzni…

Tam nám hlavně najelo období, kdy jsme snad z pěti či šesti zápasů nedostali gól ze hry. Všechny góly jsme dostávali ze standardních situací. To byla alfa omega těchto zápasů. Protože herně jsme opět nepropadli v žádném. Někdo by to opět mohl řešit tak, že to překopeme, ale prostě my se opravdu snažíme zachovat chladnou hlavu a vyhodnocovat si věci bez tlaku na výsledek. To nám trenérům strašně pomáhá. Máme čistou hlavu a dokážeme rozebrat do detailu i zápasy, které vyhrajeme jasně a naopak.

Závěr podzimu se nesl ve znamení spanilé jízdy, která nás vynesla až na 6. místo tabulky. Vyzdvihl bys některé utkání?

Asi si budeme dlouho pamatovat Admiru. Jakým způsobem se došlo k vítězství, kdo rozhodl a ty emoce po vstřelené brance. Jako trenér jsem to zažil poprvé, že náš tým rozhodl v posledních minutách a je to boží. Hrozně jsem si to přál a stalo se. Hráli jsme tam vážně dobrý fotbal, byli organizovaní, nebezpeční a třešnička na dortu byla, že jsem klukům už před zápasem řekl, že rozhodnou hráči z lavičky. Do rozhodující akce se zapojili čtyři z pěti střídajících. Neskutečný. Ještě teď, jak si to tom povídáme, tak prostě mám v sobě ten nádherný pocit, když to tam Stefano poslal! Fantazie!

Nyní následuje téměř tříměsíční pauza. Jak tohle mezidobí mužstvu s kolegy vyplníš? Máte už finální představu o přípravě na jaro?

První věc je, že je to fakt dlouhé. Nehrát mistrák přes čtyři měsíce je blázinec. To prostě skoro hraničí s regulérností dané soutěže. Po podzimu jsme měli týden volno a teď máme trénink třikrát týdně. Tak pojedeme do začátku prosince. Poté se rozpustíme z povinných tréninku a přejedeme na individuální. Když budou kluci chtít, tak si prostě půjdeme zatrénovat a naopak.

Co se týče přípravy na jaro, tak máme komplet hotové zápasy, kdy se zase budeme střetávat s velmi silnými týmy a vnitřně se prát s tím, že musíme trénovat od 19:30 na UMT. To je prostě naše Achillova pata, smrt fotbalu.

Lze očekávat v zimě větší pohyby v kádru nebo bude spíše snaha udržet ten současný pohromadě?

Pohyb v kádru bude úplně minimální. Teď v listopadu půjdou někteří hráči na testy do týmů z vyšší soutěže. Je jen na nich, zda se tam dokážou uchytit. Samozřejmě bychom na to pak museli reagovat, ale myslím, že pokud dojde k nějakým odchodům a příchodům, tak se bavíme maximálně o třech pozicích.

Na závěr rozhovoru se posunu do budoucnosti. Je 10. června 2023, …s jakým postavením v tabulce by byl spokojený trenér Dominik Rodinger?

Budu se opakovat, …úplně spokojený s podzimem nejsem. Mohlo se z toho vyždímat o dost víc a mohli jsme hrát ještě výš než na šestém fleku. Takže co se týče tabulky, tak ti neřeknu. Upřímně ne, že by mi to bylo jedno, ale prostě chci předvádět dále s kluky dobrý fotbal. Ať hrají jako tým a poté se z toho snažit vyzobat individuality, které by je mohly v létě zase posunout někam na testy do ligy a ideálně se tam uchytit. Takže tabulkové postavení neřeším. Řešíme to, kolik hráčů dokážeme jako trenéři posunout individuálně, aby si jich někdo všiml a šel okusit profesionální fotbal. Ale nejsme hloupí, vše jde snáz, když hrajete v tabulce nahoře.