Rozhovor | Adam Vlasák: Máme na to hrát v první čtyřce

Odchovanec Horních Měcholup Adam Vlasák (21) se v mládežnickém věku vypracoval v jednu z opor slávistických dorosteneckých výběrů. Slibně rozjetou kariéru mu přibrzdila až pandemie covidu. Tu se snaží poslední rok a půl nastartovat v dresu Sokola a všechno naznačuje, že je na správné cestě! V aktuální sezoně pomohl Hostouni k průběžnému šestému místu nejen výbornými výkony, ale hlavně sedmi brankami a třemi asistencemi, čehož si všimly i týmy z první ligy…

Adame, mohl bys nám přiblížit své fotbalové začátky? Na jaké úrovni jsi hrával fotbal a v jakých klubech?

Fotbal jsem začal hrát v pěti letech u nás v Měcholupech, kde jsem byl do třinácti let. Následovalo dvouleté působení v Tempu. Poté přišlo docela hodně nabídek, mezi nimi ze Sparty, Slavie a Bohemians. Jako slávista jsem si vybral Slavii, kde jsem byl, vyjma půlročního hostování v Bohemians 1905, do dvaceti let. Pak už přišlo angažmá v Hostouni.

V dorosteneckém věku si hrál za silné výběry pražské Slavie, s kterou jste opanovali mládežnické soutěže. Jak na tohle období vzpomínáš?

Na tohle období vzpomínám velice rád. Odmalička jsem chtěl nosit slávistický dres a splnil si tak malinký sen. Vyhráli jsme v té době ligu mladšího i staršího dorostu. Zároveň jsme v tomhle období hráli hodně věhlasných turnajů, které bylo super si zahrát a okusit si zápasy proti nejlepším týmům světa a hráčům, kteří se teď prosazují v nejlepších ligách světa.

Ve Slavii ses dostal až do B mužstva. Věřil si, že by Tvoje kroky mohli směřovat i do prvního týmu?

Začal bych tím, že přesun do dospělého fotbalu nebyl lehký kvůli covidové situaci, která nám vlastně vzala jednu a půl sezóny v chlapech. Nebylo to jednoduché, místo mistrovských zápasů jsme hráli pouze přátelské zápasy.

Abych se vrátil k původní otázce… Ze začátku jsem věřil, že když budu hrát, jak jsem hrál a makat na sobě, tak v prvním týmu šanci dostanu. Ale bohužel v té situaci, v jaké jsem poslední půl rok ve Slavií byl, jsem nakonec plány rychle přehodnotil.

…mohl bys nám přiblížit, co za rozchodem se Slavií stálo a proč ses nakonec rozhodl pro hostování v Hostouni?

Celé to začalo tím, že ve Slavii se každý rok měnil celkově tým a já ke konci neměl úplně dobré vztahy s některými lidmi, a nakonec jsme se dohodli, že tam nebudu pokračovat. Hostování v Hostouni vzniklo z ničeho nic… Měl jsem pár nabídek z Česka i zahraniční. Ty bohužel nedopadly. Jednoho dne mi zavolal trenér Rodinger a zeptal se, jestli nemám zájem se připojit k Sokolům. Řekl mi, co vše po mně bude chtít a jak bude chtít hrát. Mně se to líbilo a přistoupil na nabídku.

Jaké si měl první dojmy, když si poprvé přišel do kabiny Hostouně?

Popravdě mi hodně pomohlo, že jsem tam hodně kluků znal. Ale skok to byl a musel jsem to vzít tak, jak to je a pořádně na sobě makat. Bylo tam hodně starších hráčů, což jsem v té době moc neznal. Zároveň jsem si musel zvykat na povinnosti, které jako mladý hráč musím plnit… (směje se)

To ale nebyla jediná změna… Po několika letech, kdy si sbíral se Slavií titul za titulem, sis vyzkoušel s Hostouní trpký podzim, kdy každý zápas měl záchranářský nádech. Co se Ti tenkrát honilo hlavou? A neříkal sis, kam jsem to vlezl?

Určitě to nebylo lehké. Každý zápas byl pro nás těžký. Herně to nebylo špatné, ale bohužel jsme dělali chyby, které nás strašně trestaly…, a všichni víme, že fotbal se hraje na výsledky. (usmívá se) Já osobně nesnáším prohry. Každý, kdo mě zná, tak ví, že jsem schopný se pokopat a udělat to vyhecované i někde na plácku při fotbálku s kamarády. Takže jsem to moc nezvládal psychicky. Musel jsem si to v hlavě nastavit tak, že to nebude lehké, ale v každém dalším zápase se maximálně porvat o výhru.

V létě se Tvoje hostování změnilo v přestup. Jak dlouho si nad tímto krokem váhal? Bylo těžké za Slavií zavřít dveře nebo jsi to naopak bral, že máš konečně jasno kam patříš?

Sám jsem nevěděl, co se bude dít, až skončí hostování. Ale chtěl jsem zůstat a mít tým, kam patřím. Hostouň mě koupila, takže se povedlo. Každopádně jsem ani na chvíli neuvažoval o tom, že bych se do Slavie vrátil. Tím bych to uzavřel! (dodává s trpkým úsměvem)

Letošní vstup do sezony se Hostouni opět příliš nevydařil. Neměl si strach, že by se mohl opakovat loňský ročník?

Začátek se nám sice moc nevydařil, ale všichni do jednoho jsme věděli, že máme na to s tím něco udělat. Udělali jsme velký posun v naší hře a já sám jsem věděl, že to zlomíme a bude se muset s námi počítat!

Po podzimu se to potvrdilo, Sokol skončil na skvělém 6. místě a ty ses přímo podílel na polovině vstřelených gólů…

Po tom začátku se nám začalo dařit dělat body a hrát to, co jsme chtěli. Zápas od zápasu byl lepší a konečně jsme do zápasu přenesli, že chceme všichni do jednoho vyhrát!

Já sám jsem se cítil tento půlrok velmi dobře a zároveň cítil důvěru jak trenérů, tak vedení a kluků na hřišti. Mám tento tlak rád a dostal jsem do sebe to, že to musím brát více na sebe. S tím jsem měl dřív trošku problém a začal na tom pracovat. Hodně mi v tomhle pomáhali i trenéři. Snažil jsem se to přenášet do zápasů a docela se to povedlo. Těch gólů mohlo být klidně více, ale jsem rád, že to tam aspoň takto padalo. (usmívá se)

A je aktuální postavení mužstva v tabulce maximem nebo vidíš potenciál Sokola se ještě o nějaký ten stupínek posunout?

Maximum to určitě není! Ve třetí lize je každý zapas náročný, každý tým má nějakou svoji kvalitu, ale náš fotbal moc týmům nechutná. Myslím, že je šance hrát klidně Top 4.

Vrabci na střeše naší skromné tribuny si štěbetají, že kolem Tebe krouží nějaký zájemce z ligy. Máš nám k tomu, co říct… ????

Je to super! Poslední sezónu jsem tomu chtěl dát vše a začíná se to vyplácet. Uvidíme, co bude. Čeká mě ještě hodně práce, ale když to vyjde, dám do toho všechno!

A jaké ambice má Adam Vlasák v roce 2023?

Určitě být zdravý! Bez toho se fotbal nedá hrát. Další věcí je se posunout zase dál, udělat na sebe větší tlak a ukázat, že fotbal hrát umím a zavřít pusu všem, co říkali že na to nemám!