Jiří Adam: Moje představy byly růžové
****Kladno – Pro mnohé to je překvapení, zasvěcení ale tušili, k jakému kroku se chystá. I pro ně však může být překvapivé, že své rozhodnutí nakonec nezměnil.******** Bývalý prvoligový rozhodčí Jiří Adam po podzimní části soutěží odstoupil z funkce předsedy komise rozhodčích Okresního fotbalového svazu v Kladně. Devětatřicetiletý odstupující šéf říká: „Myslím, že agrese lidí překročila únosnou míru." Prozraďte, co bylo hlavní příčinou Vašeho rozhodnutí? Když jsem ukončil ligovou kariéru tak jsem si řekl, že budu dělat věci, které mě těší a mají smysl. Tady tomu tak nebylo. Co jste od svého působení ve funkci šéfa rozhodčích očekával? Nemohl jste si myslet, že všechno půjde hladce. Čekal jsem větší pořádek, protože rozhodčí vyžadují po hráčích, aby se dodržovala pravidla a nějaký řád a sami ho dodržovat neumí. To mě strašně štvalo. Další věc je, že někteří z nich si myslí, že fotbal se hraje pro rozhodčí. Pokud někdo nemá sebereflexi a neuvědomí si, že také dělá chyby, tak se nikam neposune. Netýká se to samozřejmě všech. Jsou dobří, průměrní a špatní rozhodčí. To Vás dokázalo pár lidí otrávit až tak, že jste funkci položil? Víceméně jsem se dostal zpátky do kolotoče toho, od čeho jsem si chtěl odpočinout. To znamená od stížností a nadávek. Nevraživost vůči rozhodčím byla, je a bude. Myslím však, že agrese lidí překročila únosnou míru. Už mě to nebaví, navíc v práci toho mám opravdu hodně. Jako rozhodčí jste se po okresních trávních nepohyboval, takže jste byl terčem nevraživosti i třeba coby divák? Jezdil jsem po utkáních jako dohled, zejména nad mladými rozhodčími. I tam se zloba obrátila vždycky proti mně, jako bych za to mohl já. Bylo to tak i když jsem nastoupil jako hráč nebo byl na utkání jen jako divák. Před čtyřmi lety jste mi v rozhovoru pro Deník řekl, že rozhodovat deset let nejvyšší soutěž nelze, že to každého psychicky semele. Dá se tehdejší vypětí srovnat se současným funkcionářským? To nelze srovnat. V lize je psychický tlak značně větší. V okresních soutěžích to bylo o tom, že mám rád pořádek a nedařilo se mi ho v některých věcech nastolit. V lize nebo jiných vyšších soutěžích máte na lidi páku ve smyslu finančního postihu či omezení delegací. Tady jsme to začali dělat také, ale míjelo se to účinkem. Na druhou stranu jsem byl rozhodčími obviňovaný, že z toho dělám vědu. Podle mého soudu jste to slyšel spíš od starších rozhodčích, kteří byli zvyklí na staré pořádky, mám pravdu? Nejen od nich. Někteří z těch starších naopak ke všemu přistupovali zodpovědně a před s nimi smekám klobouk. Když jsem přecházel na nejnižší stupeň soutěží, byly moje představy růžové, realita byla úplně jiná, zdaleka ne ideální. Budete se nadále angažovat ve výchově mladých rozhodčích? Přece jenom jim máte co dát. Když se objeví mladý kluk, tak mu rád dám rady, jak začít. Každopádně budu chtít dohlédnout na naše mladé krajské rozhodčí. Mezi perspektivní patří Leška a Vokoun. U koho to bude mít smysl a bude chtít naslouchat, tak tomu rád pomohu. Plánuji, že až si vyčistím hlavu, tak se objevím ve vyšších soutěžích jako delegát. Jako rozhodčí už nikdy. Máte tři děti, jež také vyžadují spoustu času … Kluci už hrají za Lhotu, navíc se věnují tenisu, což je docela náročné. Dceři je teprve rok, takže zatím akorát bulí (smích).
