18. 8. 2018 - 10:15 >>> A tým | Divize B - 2. kolo: FC Chomutov vs. Sokol Hostouň

„Novinář by měl být z podstaty své profese neustále v terénu“ Jan Murárik

Již několik let spoluvytváří mediální prostor na Kladensku. Jsou za ním stovky rozhovorů, nespočet článků a reportáží. 

Potkáme ho všude tam, kde se něco děje. Vysoká postava, šátek, nezbytný foťák, dlouhý krok. Připravený zaznamenat jedinečnost okamžiku, položit otázku na tělo, přinést aktuální informace svým čtenářům.

Dnes je Jan Murárik tváří internetového deníku VAŠE KLADNO.

Tentokrát jsme ho pro změnu požádali o rozhovor pro náš web Sokola Hostouň.

 

Foto: Tomáš Granilla

V mediálním světě se pohybujete roky. Čím je pro vás tento svět dnes přitažlivý?

Mediální svět je pro mě přitažlivý odjakživa. A život v něm utíká snad ještě rychleji, než v jiných profesích. Přitažlivý je pestrostí, setkáváním se s různorodými lidmi, šancí pomáhat vzniknout dobrým věcem, ukázat na skutečné nešvary.


Má v dnešní době šanci nezávislá žurnalistika. Není to disciplína před vyhynutím?

Nezávislá žurnalistika je široký pojem založený na pevných základech nezbytné ekonomiky. Nevyhyne, ale těžko se hledá zdroj.

 

Co Vás přivedlo k novinařině. Proč dnes zrovna Vaše Kladno?

K novinařině jsem měl vztah odmalička. Samozřejmě si jsi jako dítě prošel různými sporty a v několika klubech jsem si zasportoval i s registrací na příslušném svazu. Zároveň jsem jako Pražan měl možnost trávit čas v hledišti při špičkových sportovních akcích. Druhý den či později jsem svůj dojem porovnával se zprávami v médiích. Tady jsem nenápadně vkročil na cestu žurnalistiky. A po revoluci se možnosti uplatnění ve vysněných oborech otevřely všem. V Kladně působím od jara roku 2009 a Kladensko se pro mě stalo srdeční záležitostí.

 

Jaké bylo pro vás osobně novinářsky nejzajímavější období a v jaké redakci jste byl nejspokojenější?

Začínal jsem v době, kdys se do redakcí dostávaly první počítače, fotilo se na film a neexistovaly mobily, ani maily. Přesto všechno fungovalo, noviny vycházely. V každé době i redakci, ve které jsem působil, se našlo množství výborných lidí, s kterými mám dodnes skvělé vztahy. V tištěné formě médií jsem naposled působil v kladenské verzi týdeníku Sedmička. Kdykoli od té doby slyším jméno svého tehdejšího kolegy Miroslava Bureše, současného sportovního „rozhlasáka“, hluboce s úctou smekám.

 

Která reportáž nebo rozhovor byl pro vás nejzajímavější, a který byste nejradši vymazal z paměti?

Z paměti, i když vlastně poučení by se vymazávat neměla, bych rád vytěsnil každý překlep, každý šotek… Z nejzajímavějších setkání za těch více než dvacet pět roků těžko vybírat. Jsem rád, že jsem mohl přispět ke spokojenosti, možná štěstí, aspoň některých lidí, s kterými jsem se v téhle branži měl tu čest potkat.

 

Ve které novinářské poloze se cítíte nejlépe. Máte profesní sen, něco co je pro vás metou?

Napsat a dokázat vydat další knihu nebo publikaci týkající se historie lidského konání. Lhostejno jestli ve sportu, nebo v jiném směru. Rád bych například v nejbližší době zachytil na kameru vzpomínky bývalých hráčů Sokola Hostouň. Obec i klub si to zaslouží.

Pozn. V roce 2014 vydal knihu My jsme Kladno! - 90 let vzestupů a pádů kladenského hokeje, která se stala bestselerem

 

Co si myslíte o kvalifikovanosti, morálce a schopnostech našich novinářů a ostatních lidí pracujících v médiích? 

V Česku je žurnalistika na vysoké úrovni podobně jako v jiných vyspělých státech. Ovšem názor na jejich práci ovlivňuje vnitřní pocit čtenáře, posluchače, či diváka, kterému se právě do toho jeho pohledu na svět nemusíte vždy trefit.

 

Říká se, že člověk si to sice často neuvědomuje, ale domov si nese s sebou, ať je kdekoliv. Nejsou to věci, ale třeba lásky, strachy, výhry, životní prohry. Často putujete z místa na místo, bez ohledu na denní dobu. Dokážete být pořád po těch letech sám sebou?

Že zůstávám sám sebou, poznávám takřka na každém kroku. Jsem zvyklý publikovat i verbálně vyjadřovat svůj názor. Kdybych kličkoval, ztratil bych sám sebe.

 

Jak jde tato profese dohromady se soukromým životem? Kde je vám lidsky nejlépe?

Novinář by měl být z podstaty své profese neustále v terénu. To je jedno ze základních pravidel novinařiny. A protože se nejvíce událostí děje po večerech a o víkendech, pak na soukromí nezbývá tolik času, kolik by si ho mé bývalé přítelkyně asi představovaly… Pracovně i lidsky mně je nejlíp mezi příjemnými lidmi, kteří respektují druhé.

 

Nemohu se nezeptat. Co vás přivedlo do Hostouně.? Byly doby, kdy jste tu nebýval častým návštěvníkem…

K Hostouni, respektive fotbalu Sokola, mě přivedlo krajské derby s Tuchlovicemi. . V obou týmech mám přátele z dob jejich působení v kladenském SK. Událo se to v čase, kdy Tuchlovice do kraje postoupily a já si myslel, že se poperou s Hostouní o nejvyšší příčky tabulky. Poté mě zaujala spanilá jízda sokolů do divize včetně vize jejich fotbalové budoucnosti. Hostouň se najednou ocitla ve stejné soutěži jako slavný kladenský klub. Nejen z pohledu fanouška fotbalu, ale i z novinářské stavovské cti, jsem od té doby hostouňské zápasy či tréninky nemohl nechat bez povšimnutí. Jak šel čas, tak jsem v téhle úhledné obci našel spoustu přátel a potkal fajn lidi. Zvláště na jedno milé soukromé setkání nikdy nezapomenu…

 

Kam povedou nejbližší kroky Jana Murárika?

Někteří lidé, kteří se na sociálních sítích dokážou bez studu vyjádřit vulgárně, byť mají malé děti a předpokládám, že je vychovávají, zřejmě vyjádří něco peprného. Co se týče čtenářů, jež má odpověď aspoň trochu zajímá, tak sděluji, že i letos budu mapovat dění na Kladensku.

Fan Shop Sokol Hostouň