Slovo předsedy | Jiří Hondl: Fotbal jakousi změnu potřebuje, ale změnu, která nebude upečena na koleni
Vážení příznivci fotbalu,
Více než jarní boje o fotbalové body čeří, troufám si říci i destabilizuje, české fotbalové prostředí záměr vrcholných představitelů FAČR provést jakousi reorganizaci soutěží. Reorganizaci, která svou pouť za zkvalitněním českého fotbalu začne nezvykle od prostředka. To znamená od třetí ligy a měla by postupovat přes zrušení B tříd níže až k poslední soutěži. Naprosto mine první i druhou ligu, čímž ztrácí jakýkoliv smysl.
Výsledkem bude namísto podpory změny, silná nechuť zaznívající z klubových struktur a jistá pachuť účelovosti celého záměru. Notně si potom musím položit základní otázky: Potřebuje opravdu český fotbal reorganizaci? Je to opravdu to, co českému fotbalu schází ke štěstí? Nemělo by se spíše začít hledat řešení daleko zásadnějších současných problémů českého fotbalu? Kdo a z čeho reorganizaci zaplatí? Kdo bude krýt ekonomické dopady klubů? Jak účelně jsou distribuovány prostředky z LFA deklarované pro výkonnostní fotbal, zejména na rozvoj mládeže? Netrápí fotbal spíše zastaralá a podfinancovaná sportovní infrastruktura? Neměla by se radši řešit uvadající sportoviště, absence kvalitních a moderních hracích a tréninkových ploch, klesající členská základna v konkurenci s ostatními sporty, úbytek především mladých hráčů a přirozených fotbalových talentů, nedostatek kvalitních trenérů, kvalita rozhodcovského sboru a podpora jejich rozvoje, nedostatečné provozní financování klubů, neustále rok od roku klesající finanční podpora sportu ze strany státu a jeho nezájem obecně o rozvoj sportu jako takového, a v neposlední řadě absence dlouhodobé koncepce rozvoje fotbalu od mládeže po dospělé a celá řada dalších problémů které fotbal dneška trápí…
O řešení těchto palčivých problémů se doposud nikdo z odpovědných a velice dobře placených funkcionářů svazu ani nepokusil, ani neprojevil snahu navázat skutečný dialog se zástupci fotbalového hnutí na všech jeho úrovních.
Svazoví funkcionáři by měli napínat své síly a schopnosti spíše tímto směrem než vymýšlet různé nesmyslné reorganizace a nikam nevedoucí drahé projekty, a ještě více tím znejišťovat komerční a samosprávní sponzory, dnes skoro jediné složky držící nad vodou rozpočty a existenci celé řady výkonnostních klubů, jestli ne-li všech.
Bohužel, jak jsme si již od poslední valné hromady zvykli, většina záměrů, které opouští strahovské kanceláře FAČR jsou chaotické neodborné polotovary. I tento projekt s kluby, kterých se nejvíce týká, přes veškerá veřejná ujištění stran představitelů FAČR, zejména jeho předsedy, nikdo pořádně nediskutoval a nezajímal se o jejich pohled na věc a názor k takto zásadní věci.
Nemálo zajímavé je zjištění, že ze spontánní ankety, která vznikla až na základě tlaku samotných klubů vůči FAČR, je více než 95 % všech klubů divizí a třetí ligy jednoznačně proti jakékoliv takto připravené reorganizaci. Podobný výsledek zaznamenaly i ankety na krajských a okresních úrovních fotbalu. Dalo by se říct, že celkově je to již silná message ke svazovému vedení.
Výsledkem tohoto přístupu je, že se ve vzduchu vznáší cosi, co nikdo nedokáže pořádně pojmenovat, popsat a alespoň v základních rysech načrtnout účel těchto změn a jejich podobu. Slova o nutnosti změn soutěží znějící z úst představitelů FAČR potom znějí amatérsky až falešně.
O tématu reorganizace soutěží se velmi často dnes ve fotbalovém prostředí hovoří a ze svazu, namísto srozumitelné prezentace podoby tohoto záměru, zaznívá jako jediná vše řešící alternativa k dosažení mety zkvalitnění českého fotbalu, a to je slovo REORGANIZACE. Neodborně a kuse prezentovaná více či méně přes media, bez obsahu, bez srozumitelnosti účelu této změny, bez definice jejího cíle. Pouze vše zaklínající změna a snaha o její prosazení přes veškerá ujištění předsedy o nutnosti dialogu opřená o sílu moci jeho a výkonného výboru FAČR.
Vesměs tedy lidí, kteří ve své fotbalového profesní kariéře nezavadili nikterak významně o výkonnostní fotbal a mají jen minimální povědomí o tom, jaké bolesti ve skutečnosti fotbal na této úrovni trápí. Nevětší škody celému fotbalovému prostředí pak nepůsobí myšlenka samotná, ale nedůvěra vůči svazovému vedení vyplývající z nesouladu mezi veřejnými prohlášeními a tím co se děje za oponou fotbalového hnutí. Výsledkem je pak namísto podpory, silná nechuť klubů a jistá pachuť účelovosti celého tohoto záměru.
Účelovosti, které snad jen s výjimkou předsedy FAČR pana Fouska a technického ředitele pana Psotky, kteří dnes reorganizaci jako takovou zosobňují, nikdo příliš nerozumí.
Fotbal jakousi změnu potřebuje, ale změnu, která povede k jeho větší atraktivitě a konkurenceschopnosti v soutěži s ostatními sporty, nebude upečena na koleni, změnu, která bude široce diskutována a odborně připravená, a především bude mít potencionál rozvoje a dlouhodobé udržitelnosti. Změnu, která nepůjde proti výkonnostnímu fotbalu samotnému.
V zahraničí již dávno pochopili, kde tkví kouzlo rozvoje tohoto sportu jako takového, u nás se, jak vidno, budeme muset k něčemu smysluplnému protrpět...
Ing. Jiří Hondl, předseda oddílu kopané Sokol Hostouň, z.s.
