Rozhovor | Tomáš Marek: K tréninkům se přemlouvat nemusím
Tomáš Marek (39) přišel do Hostouně v létě 2016 z prvoligového mužstva FC Vysočina Jihlava. První ligu si zahrál i v dresu Viktorie Plzeň a Baníku Ostrava, kde plnil roli kapitána a vysloužil si pozvánku do reprezentace. V nejvyšší soutěži si připsal úctyhodných 237 utkání, další přidal za reprezentaci a v evropských pohárech. A ani s blížící se čtyřicítkou neztrácí chuť k fotbalu a připravuje se na restart soutěže.
Tomáši, tvůj bohatý fotbalový životopis zahrnuje několik zajímavých prvoligových adres. Když se podíváš zpětně na svoji kariéru, na které období nejraději vzpomínáš?
Rád vzpomínám na všechny štace, ale opravdu nejraději na Baník Ostrava. Atmosféra v hledišti, ve městě a samozřejmě v kabině byla neuvěřitelně úžasná.
Je to bezmála 5 let, co jsi poprvé oblékl zelenobílý dres Sokola. Když jsi v létě 2016 přicházel do Hostouně, napadlo Tě, že vydržíš hrát tak dlouho?
Chtěl jsem vydržet a chci pořád co nejdéle hrát, ale samozřejmě je to s přibývajícími roky čím dál tím těžší. Důležité bude zdraví a pocit, že mám týmu co dát.
Předloni jsi jako kapitán dovedl mužstvo do ČFL. Po půlroce v třetí nejvyšší soutěži však přišlo přerušení, následně i předčasné ukončení sezony s nejistými vyhlídkami, kdy se k fotbalu zase vrátíme. Nehonili se Ti hlavou myšlenky na konec kariéry?
Hned po přerušení (březen 2020) ani ne. To jsme asi nikdo netušili, jak ta pauza bude dlouhá. Bohužel, když jsem si v létě natrhl lýtkový sval, de facto dvakrát za sebou, to už se myšlenky na konec kariéry honily. A vlastně teď při každém výběhu do terénu a při plnění tréninkových jednotek zadané trenérem. Ale zatím to nebalím (smích).
Zmíněné zranění tě přibrzdilo v letní přípravě a zkraje sezony. I kvůli tomu jsi stihl za A tým na podzim odehrát pouze 33 minut. Plnou porci minut si přidal ve dvou utkáních „béčka“ v I.B třídě. Bylo na Tobě vidět, že si utkání užíváš. Je možné, až jednou skončíš u prvního mužstva, můžou Tvoje kroky směřovat tímto směrem?
O ty dvě utkání za B mužstvo jsem si řekl sám, protože jsem na sobě cítil, že je to potřeba po třičtvrtě roce bez zápasu. Nechtěl jsem si to užívat, ale je asi dobře, jestli to tak vypadalo. Hlavně jsem se soustředil na zápasovou kondici, která mi chyběla a poté jsem chtěl B mužstvu pomoci – hlavně mladším hráčům – svými zkušenostmi.
Poslední měsíce byly převážně ve znamení polykání individuálních tréninkových dávek od trenéra Rodingera. Bylo těžké se přemlouvat k plnění plánu?
Jak jsem již zmiňoval, pro mě kvůli vládním omezením a zranění byl celý rok prakticky jen o individuálních nebo porehabilitačních trénincích. Ať jsem hrál kdekoliv, nikdy jsem neměl problém s plněním individuálních tréninků. Hostouň není výjimka. Takže ani teď se nemusím přemlouvat a plán plním.
Autor: Lukáš Horníček
