Jiří Hondl – Vše, co jste chtěli vědět o Hostouni, ale báli jste se zeptat – 12.díl

Původně jsme zlákali předsedu Sokola Hostouň k rozhovoru. Vzhledem k tomu, že je člověkem na správném místě, řekl nám toho tolik, že by bylo neslušné ho přerušovat otázkami. Přinášíme vám tedy sérii sloupků, ve kterých se dozvíte o tom, jak se pan Hondl dostal k fotbalu, co říká na mládež, kam se až může dostat A-tým, či koho by chtěl jednou přivítat na našem stadionu. Vezměte si něco dobrého k jídlu a pití a začtěte se do příběhu pana předsedy a nalaďte se na fotbalovou notu jarní části sezony 2016/2017. Jak jsme před měsícem avizovali, dnešní sloupek, s pořadovým číslem 12, se zaobírá aktuálním tématem - mládeží.

Hodně do mládeže na naše možnosti jako klub investujeme. Od vybavení, přes podmínky, tréninkové plochy, zázemí až po trenéry a tréninkové procesy. Třeba jedna taková zajímavost. Část zimní přípravy mládežnických mužstev jsme přesunuli na kvalitní UMT do Rynholce a k tomu jsme rozběhli kyvadlovou dopravu, kdy nabíráme kluky na různých místech Kladenska, odvezeme je na trénink a zase je na stejná místa po jejich skončení vrátíme. Z mého pohledu je to pro ně a také rodiče super servis. Snad se nám to někdy vrátí. Je to tak trochu nahoru dolů, ale když vytrváme a nepolevíme, mohli bychom dokázat vybudovat něco co má smysl. Osobně bych chtěl systémově dostat postupně naši mládež kvalitativně na krajskou úroveň a dorostenecké mužstvo ještě o stupínek výše. To by nám mohlo přinést v budoucnu dobrou kvalitu a základnu pro dospělý fotbal. Nemůžeme konkurovat velkým klubům, ale můžeme se pokusit vytvořit základnu pro ten náš a naši úroveň.

Jde o to nalézt si své místo na tom fotbalovém „trhu“ v konkurenci jiných sportů a také jiných klubů. Když otevřete noviny, čtete, jak se budují akademie, TSM a kde co ještě a všude je to o tom v uvozovkách vysát geograficky nějaký prostor a z něho posunout hráče, kteří na to mají zase někam dále, výš a do větších klubů. Apriory není tou hlavní motivací vychovat hráče pro sebe, svůj klub, ale pro někoho, pro nějaké vzdušné zámky. Ta realita je ale tvrdší. Když se nad tím zamyslíte, kolik těch kluků má šanci někde uspět? Kolik je jich se schopno prosadit do těch opravdu velkých klubů a jejich mládežnických základen. Spočítal byste to na prstech jedné ruky. Ta šance je strašně malá. A to už vůbec nemluvím o tom, kolik tyto projekty stojí a jaká je jejich sportovní a ekonomická efektivita.

Ať je to, jak je to, fotbal pořád na hřišti hraje jedenáct hráčů, a to síto je díky tomu strašně drsné. Bohužel občas se k tomu přidávají ještě jiné negativní vlivy, v našem fotbale již tradiční. Většinou, a to je tragédií těchto systémů, když se ti kluci neprosadí, tak končí s fotbalem úplně nebo je v tom lepším případě pohltí jiný sport. V tom lepším putují fotbalovým prostorem, jak cirkusoví medvědi od štace ke štaci, a nakonec se z nich stanou podprůměrní hráči okresních soutěží. To mi připadá docela škoda. Podle mne to jde i jinak. Jak jsem řekl, nemůžeme tomuto konkurovat, ale jsme schopni si najít svůj prostor, jakousi nadneseně řečeno díru na trhu a v něm klukům nabídnout kvalitní podmínky pro jejich rozvoj na úrovni výkonnostního fotbalu, na úrovni, která jim otevře dveře k tomu hrát fotbal dlouhá léta v těchto výkonnostních soutěžích, na velmi slušné úrovni.

Jsme schopni díky tomu nabídnout možnost sportovní seberealizace i těm klukům, kteří třeba zrovna nemají ty největší předpoklady stát se hvězdou. Ale chtějí pracovat, zlepšovat se, hrát fotbal na této úrovni a podle toho, jaké úrovně dosáhnou, nabídnout jim zapojení podle jejich výkonnosti průřezově všemi úrovněmi fotbalových soutěží od okresu, přes kraj až např. po dnešní divizi. Otevřít jim tak prostor, pokud na to opravdu sportovně mají a ty soutěže to potvrdí, postoupit pak někam výše. Ale tím nejlepším způsobem je, že na sebe upozorní výkony a někdo si je vybere. Je podle mě lepší, když Vás někdo konkrétně chce a vybere si Vás, než když jste někam v davu posouván, jak houska na krámě. Myslím si, že dnes jsme již schopni umožnit každému realizaci podle jeho schopností a výkonnosti, ale hlavně nejsou to jenom vize a řeči, ale reálně fungující mechanismy, na které si lze již dnes sáhnout. 

Jiří Hondl